Po několika letech jsem vyrazil z Prahy do Kladna veřejnou dopravou. Chtěl jsem na cestu tam použít vlak. Ano, vím, že autobus je do Kladna rychlejší a obslouží velkou část města, ale chtěl jsem dát železnici šanci. Jenže výluka na trati (v úseku Hostivice-Kladno) a nejistota návaznosti přestupu v Kladně mezi náhradní autobusovou dopravou a linkou MHD v Kladně mě nakonec dotlačila jet autobusem.
Říkal jsem si jakého použít dopravce. S kterým zažiji nějaký ten zážitek navíc. Čas odjezdu nehrál roli, jelikož tři dopravci = tři autobusy odjíždějí hromadně během deseti minut z Veleslavína.
Pohodová cesta do Kladna
První volba padla na soukromníka XY (jelikož nechci, aby měl problémy, nebudu jej jmenovat). Ale dá se říct tradičního dopravce na této relaci. A vybral jsem správně. Už ve dveřích při nástupu mě vítá pohodový a usměvavý řidič. S nadšením a nahlas se zdraví s každým cestujícím a oni s ním. Dokonce když vystupují zadními dveřmi ve svých cílových zastávkách, jdou se z venku k předním dveřím s řidičem rozloučit. Pro ně je řidič autobusu něco jako farář pro lidi na Moravě. Člověk, s kterým jsou denně v kontaktu a navíc jim pomáhá překonat vzdálenost mezi bydliště a zaměstnáním.
Když padne poslední minuta do odjezdu z Veleslavína, řekne kolegovi (kterého veze domu) stojícímu na zastávce „pojď, už nikdo nejde, jedem“. A jedeme. O minutu dřív a narvaný, že stojí lidé v celé uličce. U vedlejšího nástupiště stojí podobně plný autobus konkurenčního dopravce, který přijímá na palubu své poslední cestující a za minutu dvě vyráží také na Kladno.
Můj převozník jede s rychlíkem. Tedy žádné couraní jen v pravém jízdním pruhu, ale ani blokování levého pruhu. Jede krásně, svižně. Kabinu má zařízenou jako pokojíček. Nechybí dva hrnky s kafem, rychlovarná konvice, nabíjecí kabely, mobil, model autobusu, několik různých zpětných zrcátek, typické vlaječky přes čelní okno, kalkulačka, hodiny, teploměr, cedulky s odjezdy a spousta dalších doplňků.
Jako každý správný autobusák, zdraví protijedoucí kolegy řidiče. Pokud ale míjíme autobus jezdící také trasu Praha – Kladno, kromě mávačky spustí náš řidič i tramvajový zvonec. Zkrátka to je něco pro mě! Řidič se svým kolegou ještě provedou krátkou recenzi o řidiči, kterého potkali – avšak vždy vyzní velmi pozitivně. Ač jezdí každý u jiného dopravce, evidentně funguje mezi řidiči na této trase „dobrá parta“. A spokojení a usměvavý řidiči mají velký vliv i na pohodovou atmosféru pro cestující.
Při prvním zastavení v Kladně si všímám, že u zastávky existuje v ulici neoficiální parkoviště P+R, kde vystupující přestupují do svých automobilů. Autobusové linky z Prahy v Kladně obslouží velkou část území a tak často cestující nemusí přestupovat na jiný autobus. Ač je zastávek v Kladně několik, v rámci pohodových dobrých vztahů řidič otevírá dveře i mimo zastávky označené v jízdním řádu. Zkratka se snaží vyjít cestujícím maximálně vstříc a tak na základě vlastních znalostí nechává své zákazníky vystoupit i v místech blíže jejich domovům.
Autobusové nádraží v Kladně
S humorem do Prahy
Cesta do Prahy, pro zpestření s jiným dopravcem, probíhá obdobně pohodově. Řidič předdůchodového věku se s cestujícími přátelsky vítá. Mluva je na úrovni až rodinného prostředí. Takže když si kupuje jízdenky mládenec, či mládežnice, dialog probíhá na úrovni děda – vnuk/vnučka. A nastupuje-li cestující středního věku, dialog probíhá na úrovni starého známého z fabriky – taky na tykačku, ale takovou tu zdvořilostní. Když chtějí nastoupit dva kluci s kufrem, řidič je hned vítá slovy „Chlapi, ten kufr dáme dolu. Tady by vám překážel“. Řidič není prostě žádný lenoch.
Stanoviště řidiče je i tentokrát zařízené veškerými doplňky – podobně jako u odpoledního řidiče. Večerní jízda už není tolik bohatá na dialogy, chybí řidiči kolega, s kterým by pokecal. A tak mluvené slovo zajišťuje rozhlasové vysílání, kde je hodina humorných scének předních českých umělců, které proloží tu písnička od Waldy Matušky, jindy od Věry Špinarové. Jakmile je veselé scénka, šofér zesiluje rádio a podělí se tak o vysílání i s přední půlkou autobusu. Asi nejvíce rozesmála autobus scénka Miroslava Donutila, ve které vypráví příhodu s dopravní policií. Největší úspěch měla několikrát opakovaná věta „Pane řidiči, já vám seberu papíry„.
Na krásné pohodové atmosféře jsme dojeli do Prahy a já si říkám: Tohle všechno Ropid zničí. Jediný systém v okolí Prahy, který funguje na principu kapitalismu! Cestující poptávající expresní spoje Praha – Kladno a dopravci jim je poskytují. Podobně jako tomu bylo na Neratovicku. Jenže při „znásilnění“ Neratovicka Ropidem drtivá většina expresních linek Praha – Neratovice a Praha – Mělník byla zrušena a nahrazena „poctivými couráky“. Kladno dopadne stejně.
Dále Ropid autobusy zbaví domácího prostředí a pohody, kterou nahradí sterilizace v podání nátěru PID Malování a „buzerkontroly“ referentů Ropidu, kteří budou vyhodnocovat, „zda má řidič kravatu a vylepenou samolepku Ropidu“. Případně si na řidiči „pohoní“ referent Ropidu své ego podobně, jako leckterý městský strážník na řidiče překračující rychlost v obci o 5 km/h. Ale grafy Ropidu na téma Vyhodnocení standardů kvality nějak vznikat musí. To kdyby radši Ropid zveřejňoval statistiku neodjetých spojů Arrivy a seznam symbolických udělených pokut. Ale to raději tají.
Autobus opatřený nátěrem „Malování“ PID na lince 414 v Černošicích.
Za pár měsíců se stane z článku jen taková pěkná vzpomínka na systém, který fungoval. Doba, kdy Ropid zničí fungující kapitalistický systém dopravy mezi Prahou a Kladnem se blíží…
