Jsem pyšný na to, že mohu pracovat s lidmi, kteří dovedou přemýšlet, říká Libor Hinčica

Libor Hinčica je z mého pohledu úžasný pracovitý člověk, který má plno nápadů a nebojí se je realizovat – a to i za vlastní peníze. Kromě vydávání odborného časopisu Československý Dopravák si v minulém roce koupil i vlastní trolejbus. Ten si nejprve převezl z Chomutova do Opavy, kde společně s dopravním podnikem uspořádal velký trolejbusový den a teď jej po vlastnoruční opravě s kamarády daroval do Košic, kde by rád podpořil návrat trolejbusové dopravy. První vlaštovkou bude trolejbusový den v Košicích 22. června, kterého se zúčastní i Liborův Československý trolejbus.

Libore, po fenomenálně uspořádané rozlučkové akci v Opavě, s trolejbusy Škoda 14 Tr, si zabodoval mezi všemi milovníky trolejbusů s projektem Československý trolejbus. Jak celá myšlenka vznikla?

Celá myšlenka vznikla snahou pomoci Košicím s obnovením provozu trolejbusové dopravy, kterou předešlé vedení města nechalo zcela nesmyslně zastavit. Ačkoli je Československý trolejbus pro veřejnost určitě nejviditelnější formou těchto aktivit, jejich rozsah je fakticky větší. Samozřejmě stačilo, kdybychom vzali náš opavský vůz a poslali jej tam v opavské verzi, líbila se mi ale idea retro vozidla, které by mohlo upoutat více pozornosti a rozvířit tak téma okolo trolejbusů v Košicích více, což se bezezbytku povedlo. Akorát mi tedy teď všichni nabízejí ke koupi různé vraky či ojeté vozy, dokonce i kolegové z Německa. Naštěstí na ně nemám místo a mé okolí mě v podobných aktivitách už raději brzdí. Ohlas ale evidentně překročil i hranice ČR a SR. Vezměme si, že jsme starému trolejbusu, který každý notoricky zná, udělali větší reklamu, než dělají výrobci novým výrobkům. Ta kampaň přitom nestála ani korunu. I to je asi trošku k zamyšlení v rámci současného postavení trolejbusů, ne?

Kolik lidí se podílelo na opravě trolejbusu? Bylo těžké najít dobrovolníky?

Němci by na Tvou otázku použili asi své kouzelné „jein“, tedy ano i ne. Mám kolem sebe úžasné kluky ze spolku, který jsem v Ostravě vytvořil kolem našeho časopisu a jsem fakt pyšný na to, že mohu pracovat s lidmi, kteří dovedou přemýšlet. A jak se ukázalo, umí i pracovat rukama. Naučil jsem se od nich spoustu nových věcí, zápal některých byl naprosto neskutečný. Někteří tam odpracovali i 200 hodin. Jen jejich rodiče mě asi nebudou mít zrovna v lásce. Myslím, že na slovo „trolejbus“ budou někteří možná trošku alergičtí. A kolik lidí se podílelo? Přímo prací 14, ale opravdu aktivní z nich byla menší polovina. Vnímám to tak, že ten trolejbus existuje a vypadá tak, jak vypadá, především jejich zásluhou.

Na kolik vyšla oprava a transport trolejbusu do Košic? Kdo jej platil?

O částkách se raději nechci bavit. Došel jsem do stádia, že jsem to pak raději přestal počítat, protože jsem překročil původně stanovený rozpočet, a zároveň to chtěl dodělat a nejít pod určitý rozsah prací. Doplatily na to plánované zahraniční cesty, které nadále zůstanou jen plánované. Transport do Košic si pak už hradil košický DP.

Jak probíhal transport trolejbusu do Košic?

Na silničním návěsu. Přijela parta kluků ze Slovak Assistance, trolejbus naložili a v noci přepravili bezpečně do Košic. Tam si pak trolejbus zase sám sjel a teď čeká na všechny zkoušky a dodělávky prací, které jsme my nemohli v Ostravě realizovat kvůli chybějícímu zázemí.

Byli nějaké problémy se zprovozněním vozidla v Košicích?

V Košicích ne, ale v Ostravě jsem myslel, že dostanu snad infarkt, protože vůz nejdříve vůbec nereagoval. Na odvoz a zkušební jízdu jsem ale pozval místního trolejbusového guru, pana Kamila Bártu. To je opravdu neskutečný znalec trolejbusů. Za 10 minut domnělou závadu odhalil a trolejbus se rozjel vlastní silou.

V sobotu 22. června pořádáš spolu s Dopravním podnikem trolejbusový den v Košicích. Po velkolepé rozlučce s trolejbusy Škoda 14 Tr chystáš určitě velký program i v Košicích. Na co se můžou návštěvníci těšit?

Velký program moc v Košicích chystat nejde, jsou tam tři pojízdné trolejbusy i s tím naším. Od počátku to bylo plánováno jako komornější akce, hlavně pro fanoušky veřejné dopravy. Navíc je v červnu těch akcí teď hrozně moc. Lidé se musí rozhodovat, kam pojedou, takže se rozprostřou mezi různá města. Marketingovou kampaň pak nebyla zahájena v termínu, vlastně nebyla zahájena vůbec kvůli průtahům, takže přílišná očekávání nemám. Ale i tak si myslím, že bude program zajímavý. Hlavně tedy Trolejbusový hřbitov, na tento bod programu jsem fakt pyšný. Možnost vyfotit si vyřazené trolejbusy není vůbec obvyklá, každý se snaží vyřazené vozy spíše schovat, přitom je to pro lidi tak zajímavé. Je to něco, co ještě cíleně asi nikdo neudělal a jsem rád, že tomu Košice daly zelenou. Celý program je na Facebooku Československého trolejbusu, anebo na našem webu, kde jsme k tomu publikovali článek. A k nám se pak přidala celá řada dalších médií, která to chtěla podpořit. Bohužel ale, většina se prostě nestihla.

Jaký bude další osud Československého trolejbusu?

Nemám žádný plán. Doufám, že v Košicích vydrží co nejdéle, ostatně mají jej pronajatý za 1 € ročně a klidně jim jej nechám tak dlouho, dokud budou v jeho provozování vidět nějaký smysl, nebo dokud nevyhodnotí, že technický stav už další provoz neumožní. Trolejbus by měl být využíván příležitostně, momentálně se na něm ještě provádějí úpravy, a pokud nebude provozován, měl by být deponován podle smlouvy v hale, což je obrovský benefit. Na transport zpět do ČR asi nebudu chtít vynakládat prostředky, pokud nebudu mít s trolejbusem nějaký jasný plán. V nejhorším scénáři jej bude čekat trolejbusové nebe.

A chystá se obecně návrat trolejbusů do Košic? Myšleno nejen občasnými jízdami, ale pravidelným provozem.

Já doufám, že ano, je to jediný smysluplný elektrobus z pohledu ekologické i ekonomické udržitelnosti. Tedy v Košicích při daných výkonech určitě. Takže věřím, že to Košice nepřejde, jen to bude asi ještě náročná cesta a boj.