Zatímco socha maršála Koněva stojící téměř čtyřicet let v Praze 6 rozpoutala velkou diskuzi, pamětní „deska“ na tramvaji věnována prvnímu řediteli Elektrických podniků byla po dvou letech v tichosti odstraněna. Co se stalo? Objevila se nová skutečnost, že pan ředitel František Pelikán jedl děti? Ukradl v konzumu rohlík? A nebo jen v dopravním podniku mají zmatek a jeden neví, co dělá druhý?
Když pražský dopravní podnik, po vzoru další podniků v zemi, začal pojmenovávat, resp. křtít tramvaje po významných osobnostech, vyvolalo to diskuzi. Především, zda taková věc má smysl v milionové Praze s tisíci vozidel MHD. Pojmenování vozidel má větší efekt ve městech, kde mají pár autobusů, či trolejbusů, které obyvatelé pravidelně potkávají. Ale dobře, dopravní podnik si tím vymyslel PR, jak se pozitivně dostávat při křtech do médií. O tom, že samolepky se jmény jsou umisťovány na špatně viditelné místo a cestující si jich téměř nevšimnout nemá smysl se rozepisovat.
Přesto bylo velkým překvapením, když tramvaj Škoda 15T s ev. č. 9342 vyjela v první polovině září s celovozovou reklamou (viz úvodní foto dopravacek.eu). Kam zmizelo slavnostní pojmenování tramvaje po prvním řediteli Elektrických podniků Františku Pelikánovi? Proč nedostala celovozovou reklamu jiná tramvaj? Pravděpodobně u toho jen někdo opět nepřemýšlel. Pocta panu řediteli po dvou letech od slavnostního zmizení byla odstraněna (upřesnění: Podle zaměstnance DPP zůstala samolepka pod reklamou). Je to smutný příběh o činnosti marketingu a PR.
Osobně mi to přijde nedůstojné především pro pozůstalé. Dopravní podnik si je pozve na slavnostní pokřtění tramvaje za účasti novinářů, staví si na tom PR a za dva roky v tichosti cedulku přelepí reklamou. Podobného osudu se můžou brzy dočkat i pozůstalí po Václavovi Pšeničkovi, Františku Kardausovi, Matěji Hlaváčkovi, Františku Křižíkovi, nebo Eustachu Mölzerovi…
V souvislostech:
Samolepka pana Pelikána zůstává pod reklamou pro “příští generace”. Tragikomedie pokračuje
Úvodní foto: dopravacek.eu