„Přechody na Jiřáku, volejte sláva,“ zvolal 10. listopadu Adam Scheinherr (Praha sobě), náměstek pražského primátora pro dopravu. Jenže zapomněl také vykřiknout: „Hurá, další místo, kde jsme auta poslali na tramvajové koleje“. Profil Pražské integrované dopravy změnu hodnotí slovy: „Na náměstí Jiřího z Poděbrad bez obav“. Pojďme se podívat, jak to nově vypadá u tramvajových zastávek Jiřího z Poděbrad v Praze 3.
Na úvod je třeba představit Vinohradskou ulici. Tvoří zásadní dopravní tepnu pro spojení centra Prahy s východní částí Prahy. Vede od Muzea přes Vinohrady, Žižkov a dále komunikace pokračuje přes Strašnice až ke Štěrboholům. Slouží všem Pražanům. Ať už se rozhodnou pro cestovaní tramvají, autem, na kole, či pěšky. Zvlášť slouží jen těm, kteří se rozhodnou cestovat pod Vinohradskou ulicí metrem.
Vinohradská není od Muzea ke Floře zrovna širokou komunikací. V části ulice se daří, aby byla oddělena tramvajová a automobilová doprava, v jiných místech to prostorově zkrátka nejde. To samozřejmě nemá dobrý vliv na preferenci městské dopravy.
Začátkem listopadu se představitelé města radovali, že na Jiřího z Poděbrad vznikly chybějící přechody pro chodce v místech, kde dosud byly jen podchody. Tohle je rozhodně dobrá zpráva a přechody na křižovatce Vinohradská x U Vodárny x Slavíkova skutečně chyběly.
Jenže představitelé města a městské části se zapomněli pochlubit, že nově poslali automobilový provoz na tramvajové koleje v místě, kde byly oba druhy dopravy oddělené.
Tramvajové zastávky Jiřího z Poděbrad měly nástupní ostrůvky v obou směrech. Asi všichni vnímají v dnešní době, že ty ostrůvky jsou malé a bylo by vhodné v rámci kompletní rekonstrukce Vinohradské ulice upravit tramvajové zastávky. Ať už do charakteru „vídeňské zastávky“, vytažením chodníkových mysů, či jejich drobných posunů.
Jenže rekonstrukce Vinohradské ulice je v nedohledu a tak někteří chtěli lepší zastávku už teď. Nově se zatarasil průjezd automobilů kolem zastávky ve směru z centra a auta jsou svedeny na tramvajové koleje podél zastávky a před světelnou signalizaci.
Protože je na Vinohradské ulici silný provoz, logicky se před křižovatkou tvoří nárazově kolony vozidel, které blokují vjezd tramvají do zastávky. Světelná signalizace je údajně nastavena tak, aby „vyklidila“ prostor zastávky a nechala auta odjet, ale pokud jede aut víc, volno na světlech nevydrží a zbývajícím vozidlům padne stůj.
Tramvaj tak „vesele“ čeká v koloně na další cyklus, aby se dostala do zastávky. V některých případech (a bylo jich dost za dobu pozorování) řidiči tramvají nevydrží a provedou stanicování v zadní části zastávky, někdy i s částí vozidla mimo zastávku. Není to dobře, ale chápu, že tramvajáci chtějí urychlit dopravu v této špatné situaci.
Zároveň nastávají situace, kdy tramvaj odbavuje cestující v zastávce a na světelné signalizaci svítí volno. Protože další auta stojí v koloně za tramvají, signál volno nevyužije nikdo. Propustnost tohoto směru v křižovatce se zmenšila pro všechny. Někdo může tleskat, že projede méně aut, ale ty se naopak kumulují za tramvají, čímž mohou blokovat další přijíždějící tramvaj.
Z mého pohledu by nejlepším řešením byla „vídeňská zastávka“, jak je známe i z Holešovic. Cestující čekající na tramvaj mají možnost bezpečně čekat na chodníku a při příjezdu tramvaje přejdou bezbariérové přes vyvýšenou vozovku do tramvaje. Auta stojí v době nástupu a výstupu cestujících z tramvaje. Zároveň je zvýšená propustnost křižovatky v požadovaném směru.
Doplňme, že ve směru do centra zůstala zastávka v původním provedení s ostrůvkem. Z toho je patrné, že nejde ani o komplexní „dočasnou“ změnu zastávek na Vinohradské, ale jedná se o jeden experiment, na kterém se pravděpodobně chce otestovat trpělivost řidičů tramvají i automobilů. A také vyzkoušet, jaké zpoždění MHD může toto řešení přinést.
