Češi železnici milují. Už v roce 1921 připadalo na každého Čechoslováka 13 cest podniknutých vlakem a každý na železnici ujel 475 kilometrů. Železnice ale tehdy neměla konkurenci. Auta a autobusy byly vzácností a letecké linky ještě neexistovaly. Podívejme se na to, jak se cestovalo vlaky před téměř 100 lety, když vznikla Československá republika, a dnes.
Přibližně před sto lety, v roce 1921, již byla situace v mladém Československu stabilizována. Železniční doprava tehdy představovala jediný moderní dostupný dopravní prostředek. Síť autobusů neexistovala. V provozu bylo jen několik málo začínajících spojů. Vlastní automobil byl nedostižný luxus i pro řadu zámožných osob. V této době bylo v Československu přibližně 3 a půl tisíce osobních vozů. Jeden tak připadal na více než 3 a půl tisíce obyvatel. Ve stejné době zde jezdilo jen něco přes 2 000 nákladních automobilů, přibližně 200 speciálních a kolem 2 000 motocyklů a tříkolek. Dnes je u nás registrováno přes 5,5 milionu osobních automobilů a jeden automobil tak připadá na méně než dva občany. První československá letecká linka byla zavedena až na podzim roku 1923. Železnice tak nesla tíhu prakticky veškerých meziměstských přeprav.
Vlakem jezdíme víc a levněji
V roce 1921 tak využilo služeb železnice 174 milionu lidí, kteří ujeli skoro 6,5 miliardy kilometrů. To představuje přibližně 13 cest na každého občana mladého státu a přibližně 475 kilometrů ujetých vlaky. Při srovnání se současností je však třeba vzít v úvahu, že železnice neměla žádnou konkurenci, vzdálenosti napříč Československem byly mnohem větší, ale na druhou stranu představovalo cestování i v „dřevěné“ 3. třídě při běžných platech drahý luxus. Při průměrné mzdě kolem 200 až 300 korun měsíčně, úředník si prý vydělal dokonce 300 až 500 korun měsíčně, stála jízdenka rychlíkem z Prahy do Brna 75 korun. Za průměrnou mzdu tak bylo možné pořídit přibližně jen 3 až 4 cesty, úředník si mohl dovolit dokonce 4 až 6,5 cest mezi oběma městy. Při současné průměrné čisté mzdě 22 až 23 tisíc korun si může občan České republiky pořídit až 100 jízd mezi oběma metropolemi.
V současnosti přepraví železnice jen na území České republiky 183 milionů osob, které ujedou skoro 9 a půl miliardy kilometrů. To je i navzdory rekordní motorizaci našich domácností přibližně 18 cest na obyvatele a téměř 950 kilometrů na obyvatele, které ve vlaku ujede. Přitom vzdálenosti v rámci České republiky jsou mnohem menší, než tomu bývalo v Československu. Pokud bychom započetli i údaje za Slovensko, byl by počet cestujících přibližně 250 milionů a ti by ujeli vlaky skoro 13 miliard kilometrů.
Rychleji a častěji
Tipnete, o které trati píšeme? Jezdí na ní jen 3 rychlíky za den a cesta trvá skoro 8 a půl hodiny. Nevíte? Je to spojení Prahy a Bohumína v roce 1921. Do Olomouce nebo Brna to není o mnoho lepší. Prahu a Olomouc za den spojovaly jen 3 páry rychlíků a cesta trvala skoro 6 hodin, mezi Prahou a Brnem jezdily dokonce 4 rychlíky. Cesta mezi oběma městy jim trvala 5 až 5,5 hodiny.
To si dnes asi nikdo nedokáže představit, protože dnes cesta vlaku z Prahy do Olomouce trvá přibližně 2 hodiny (to je přibližně o 3,5 až 4 hodiny méně), do Ostravy méně než 3 hodiny (o více než 5 hodin méně) a do Brna je to 2,5 hodiny (o 2,5 až 3 hodiny méně).
Také četnost spojů je nesrovnatelná. Z Prahy do Olomouce jezdily krátce po vzniku Československé republiky jen 3 rychlíky denně, zatímco dnes se dostanete jen s Českými drahami 33 vlaky, na Ostravsko jezdily také jen 3 dálkové vlaky, dnes jich je 17 a do Brna lze dnes cestovat dokonce po dvou různých tratích až 32 spoji Českých drah, v roce 1921 tam jezdily jen 4 rychlíky mladičkých ČSD.
Lepší to ale nebylo ani u osobní dopravy. I na dnes frekventovaných tratích v okolí Prahy, kde jezdí zastávkové vlaky každou čtvrthodinu, jezdily osobní vlaky v hodinových i dvouhodinových intervalech. Třeba z Prahy do Kolína jezdilo denně jen 11 osobních vlaků a po jednom vlaku do Jičína, Českého Brodu a po jednom posilovém vlaku v pracovní dny a ve volné dny. V současnosti vyjíždí v pracovní dny z Prahy tímto směrem neuvěřitelných 62 zastávkových spojů.
Podobné to bylo i na jiných tratích. Z Prahy do Benešova jezdilo jen 9 osobních vlaků s dřevěnými lavicemi za den a několik posilových víkendových vlaků. Doba jízdy byla 2 hodiny. V současnosti vyjíždí v pracovní dny z Prahy tímto směrem 64 regionálních spojů s klimatizovanými vozy, které trať projedou za poloviční čas, za jednu hodinu.
Zdroj: TZ ČD
