Na jaře 2020 vyšlo poslední tištěné vydání časopisu Československý Dopravák. Končí zásadní magazín na poli dopravních časopisů, který byl se čtenáři přes 15 let.
Důvod je podobný, jako u jiných titulů (jinak tématických), které minulosti skončily. V posledních letech se propadá příjem z tištěné inzerce, která se víc a víc přesouvá na internet. Jen předplatitelé „provoz“ časopisů v Česku neutáhnou.
Ač se Libor Hinčica (šéfredaktor a vydavatel) snažil skromně časopis stavět do role, že Československý Dopravák není jen jeho dílo, popravdě tomu tak bylo. A to v dobrém. Československý Dopravák budu mít vždy spojen s Liborem, nehledě na tým lidí, se kterým na časopisu pracoval. Bez Libora a jeho perfektnosti a důslednosti by se časopis nedostal tam, kde byl.
Dokázal vytvořit perfektní časopis na profesionální úrovní. Po redesignu se zásadním způsobem přiblížil k německému Strassenbahn Magazinu, který považuji za nejlepší v oboru.
V posledním čísle se dočtete o historických projektech, na které se v dřívějších vydáních nedostalo. Třeba o zkrácené verzi trolejbusů Škoda 14 Tr pro Indii a celkově o zrození legendy Škoda 14 Tr, o tramvajích v Přerově, o Ikarusech a Sanosu v Bratislavě, či o trolejbusech Ikarus 280 v Polsku.
Časopis Československý Dopravák pokračuje nadále v internetové verzi a já bych chtěl Liborovi poděkovat za všechnu práci, kterou odvedl nejen na časopisu, ale i na dalších projektech. Ať to byly trolejbusové oslavy v Opavě, Československý trolejbus z Chomutova přes Opavu do Košic, či akce Čechoameričan, tedy dovoz českého trolejbusy z Ameriky do Česka. Libore, díky!
