V říjnu 2019 jsme s přítelkyní vyrazili na prodloužený víkend do Německa. Řekla, že se mnou pojede kamkoliv na tramvaje. Toho jsem využil a vybral města v Německu, kde jsem ještě nebyl. Pravda, ten výběr je už malý a města to nejsou zrovna turisticky nejlákavější.
Volba padla na Hannover v Dolním Sasku, Bielefeld v Severním Porýní-Vestfálsku a takový netramvajový bonus prodlouženého víkendu byl na závěr Berlín.
Jakožto dopravní prostředek jsme tentokrát zvolili osobní automobil (ač jsme v prvotním plánu měli napočítaný vlak), čímž jsme ušetřili několik hodin na jednotlivých přejezdech mezi městy.
Z Prahy do Hannover je to lehce přes 500 kilometrů. Vyrazili jsme v čtvrtek kolem půl sedmé ráno a cesta po dálnicích přes Drážďany a Magdeburg trvala cca 6,5 hodiny. Jelikož jsme hledali ubytování na okraji města s plánem jednodenního výletu do Bielefeldu, zvolili jsme vesničku Heisede jižně od Hannoveru, kam jezdí v dvacetiminutovém taktu linka číslo 1 městské dráhy (Stadtbahnu). Navíc pěkný klidný hotel hned u tramvajové trati.
Dopravní podcast o Stadtbahnu v Hannoveru:
Jsme v Hannoveru
Jako u každého turisty, první kontakt s městskou dopravou proběhl přes jízdenkový automat na zastávce. Ten byl dotykový. To už z minulosti vím, že bývá problematické. Jinak tomu nebylo ani teď. Displej automatu nereagoval na žádný stisk. V okolí žádný obchod, ani trafika a ze zatáčky už vyjela impozantní padesátimetrová souprava Stadtbahnu.
Nastoupili jsme a doufali v automat na jízdenky ve voze. Nic. Zkusili jsme řidiče, zda neprodává pod pultem jízdenky, ale marně. Vysvětlili jsme mu, že automat na zastávce nefunguje a řekl, ať s ním jedeme.
Na několika dalších zastávkách automaty nebyly a tak jsme jeli tzv. na povolení řidiče a jízdenky si koupili až na přestupním uzlu linek, kde bylo hned několik automatů.
Po příjezdu na Hauptbahnhof (stanice v tunelu) jsme šli prozkoumat trať linek 10 a 17, které u hlavního nádraží končí na povrchu. Trať od nádraží k Goetheplatzu vede centrem města a svým uličním uspořádáním působí jako tramvajový trať. Vybočují z toho zastávky s ostrovními vysokými nástupišti. Jedná se o jedinou trať v centru, která zůstala v ulici. Ostatní tratě byly přetransformovány na klasický Stadtbahn s tunelovými úseky pod centrem města.
Počasí po zbytek odpoledne nepřálo a tak jsme projeli trať linek 3 a 7 na konečnou Wettbergen a zpět, kde jezdí nejnovější jednotky TW 3000 (vyrobilo konsorcium Vossloh Kiepe, Alstom a HeiterBlick). Zaujmou na první pohled svou karosérií, která se nad hranou nástupiště rozšiřuje, aby vozy měli větší kapacitu interiéru.
A protože jsme Hannover navštívili v době místního Oktoberfestu, večer jsme strávili na pouti a v pivním stanu. Akci nelze srovnávat s mnichovským Oktoberfestem, ale i tento měl něco do sebe. Žádné velké tlačenice, žádní turisté, ale pohodová atmosféra mezi místními. Zazpívali jsme si mimo jiné i „včelku Máju“.
V pátek jsme navštívili Bielefeld, ale o tom bude samostatný článek. V Hannoveru jsme pokračovali v sobotu. Projeli jsme několik tratí Stadtbahnu, v zásadě se jednotlivé svazky linek liší typem provozovaných vozů a jejich délek. Obecně lze říct, že místní kolejovou dopravu stačí jeden den.
V rámci procházky po městě můžeme doporučit kromě pěších zón v centru a centrální bodu Kröpcke, budovu Nové radnice v městském parku s jezerem a uličky kolem Marktkirche. Místo pro oběd, či večeři můžeme doporučit městskou halu, Stadthalle (kousek od Nové radnice), kde fungují desítky bister, která nabízí jídla celého světa.
Z tramvají se stal Stadtbahn
Podobně jako v dalších západoněmeckých městech, i tady došlo k zásadní transformaci tramvajové sítě na Stadtbahn – městskou dráhu. O stavbě rozhodla městská rada v roce 1965. Pro neznalé, Stadtbahn je takovou kombinací tramvaje a metra. Původní plán počítal se čtyřmi svazky linek, které centrum města podjedou v tunelech a za centrem se jednotlivé svazky rozpadnou na jednotlivé pozemní radiály.
První tunelový úsek byl otevřen v roce 1975 na modrém svazku A mezi stanicemi Waterloo a Hauptbahnhof, který byl v roce 1976 prodloužen severovýchodně do stanice Lister Platz. Dnes tento tunel používá svazek linek 3, 7 a 9. Zatímco na severovýchodě se linky rozjedou do tří směrů, na jihozápadě se odděluje linka 9 a linky 3 a 7 mají společnou trať.
Červený svazek, označovaný také jako tunel B, byl otevřen v roce 1979 mezi zastávkami Werderstr. – Kröpcke. V roce 1981 byl prodloužen jižně do stanice Schlägerstr. a o rok později na Altenbekener Damm. Severojižní tunel používají dnes linky 1, 2 a 8.
Provoz v tunelu označeném C byl zahájen v roce 1984. Žlutý svazek linek spojuje severozápad a jihovýchod města. První tunelový úsek byl otevřen mezi stanicemi Kröpcke – Steintor. O rok později byl tunel prodloužen západně do stnaice Königsworther Platz. Východní část tunelu byla prodloužena v roce 1989 do stanice Braunschweiger Platz. Poslední tunelový úsek byl otevřen v roce 1993, kdy vznikla severní větev Steintor – Kopernikussstr. Dnes používají tunel C linky 4, 5, 6 a 11.
Původně byl v plánu ještě čtvrtý tunel (západ-východ) s označením D. Ke stavbě nikdy nedošlo a zelený svazek tvořící linky 10 a 17 zůstal v uliční tramvajové podobě i v centru města, ač jsou na linky vypravovány vozidla Stadtbahnu.
Rozdíl mezi linkami 10 a 17, které jezdí po klasických tramvajových tratích a ostatními linkami, které jezdí v centru v tunelech a dále na segregovaných tratích je znatelný v průměrné cestovní rychlosti. Zatímco linky 10 a 17 mají průměrnou cestovní rychlost mezi 18-19 km/h, ostatní linky mají průměrnou rychlost 25 až 28 km/h. Průměrná mezistaniční vzdálenost se pohybuje mezi 500 až 700 metrů, tedy určitý střed mezi obvyklými vzdálenostmi zastávek u klasických tramvají a klasického metra. Zabezpečovací systém v tunelech umožňuje průjezd až 32 souprav za hodinu v jednom směru.
Kromě tunelů v centru města jsou na krátké tunelové úseky na dvou radiálách. První najdete na větvi do Wettbergenu, kde stanice Mühlenberger Markt se nachází v tunelu a další dva krátké tunely jsou na trati směřující na konečnou Messe Ost. Ovšem tady se jedná o tunely mimo stanice.
K výstavbě nových tunelových úseků byla potřebná i rekonstrukce bývalé tramvajové tratě. S provozem Stadtbahnu byla řada povrchových úseků více oddělena od automobilového provozu. Jinde vznikly zcela nové tratě mimo ostatní dopravu na vlastním tělese, čímž se podstatně zvýšila cestovní rychlost.
Síť Stadtbahnu měří celkem 123 kilometrů, z toho 19 kilometrů se nachází v tunelech – se stejným počtem podzemních stanic. Povrchových zastávek je 178.
Různé délky zastávek
Když se začal stavět v Hannoveru Stadtbahn, nástupiště byla stavěna v délce 103 metrů. Tomu odpovídají tunely na trasách A a B, čímž je umožněno provozování až čtyřvozových vlaků typu TW 2000 a TW 3000, což je využíváno především v době veletrhů.
Nástupiště na tunelové trase C jsou postaveny většinou na délku 88 metrů (kromě centrálních stanic Aegidientorplatz, Kröpcke a Steintor, které mají 103 metrů), což umožňuje provozovat soupravy tří jednotek TW 6000. Zároveň jsou stanice technicky připravené pro rozšíření nástupišť na 103 metrů.
Peróny nadzemních stanic/zastávek jsou obvykle dlouhé 70 metrů, což umožňuje v pravidelném provozu vypravovat trojice vozů TW 2000 a TW 3000. Dříve se stavěly nástupiště pouze na 60 metrů, což odpovídalo provozu dvojic TW 6000.
Nová vysoká nástupiště na trasách linek 10 a 17 jsou dlouhá cca 45 metrů a počítají s provozováním dvojic řady TW 2000 a TW 3000.
O vypravování typů vozidel nerozhodují jen nástupiště. Dalším faktorem jsou technické parametry jednotlivých tratí. Ač se tratě postupně upravují a modernizují, na některé úseky mají zakázaný provoz vozy TW 2000 a TW 3000, které mají širší vozovou skříň.
Proto např. na lince 9 jezdí pouze vozy TW 6000. Ani na jeden z koncových úseků linky 9 nesmí širší vozy TW 2000 a TW 3000. Resp. chybí ještě upravit části obou tratí.
Další omezení se skrývá u vozů TW 3000, které nemají sklápěcí schůdky. Proto nejnovější jednotky nemohou být vypravovány na tratě, kde nejsou vysoká nástupiště.
Hlavním přestupním uzlem je stanice Kröpcke, kde se protínají svazky A, B a C. Tedy všechny linky kromě linek 10 a 17, které spadají do zeleného svazku D.
Typy vozidel
Vozový park se skládá ze tří hlavní typů. Nejstarších vozů TW 6000 je v provozu 66 a pocházejí z let 1980 až 1992. Jedná se o typ vozidel Stadtbahnu, který v 70. letech začínal na zdejší městské dráze. Přes sto vozů bylo v minulosti prodáno do Budapešti, kde jezdí dodnes a mnozí jste s nimi jeli a další byly sešrotovány. V Hannoveru jsou provozovány na linkách 2, 3, 9, 11 a 17. Šírka vozidel je 2,4 metrů a dlouhé jsou 28,28 metrů.
Následují jednotky TW 2000, které byly dodávány v letech 1997-1999 a v současnosti jich je v provozu 45. Šířka vozů je 2,65 m a délka 25,82 m. Vozy jsou obousměrné a oboustranné, stejně jako TW 6000.
Oproti tomu vozy TW 2500 (dodány v letech 1997-2000) vycházející z typu TW 2000. Jedná se fakticky o dvě spojené a průchozí jednotky TW 2000. Možné je také spojení TW 2500 a TW 2000, čímž se vytvoří souprava délky trojice. Celkem jich je v provozu 95.
Modely TW 6000, TW 2000 a TW 2500 disponují sklopnými schůdky, proto jsou zároveň provozovány na tratích, kde dosud nejsou vysoká nástupiště.
Nejnovější vozy TW 3000 už sklápěcí schůdky nemají a musí být provozovány pouze na tratích, kde jsou všude vysoká nástupiště. Šířka skříně je 2,65 m a délka 25,16 m. Vyráběny jsou od roku 2013 až do současnosti (rok 2020) a celkem už jich je 147. V provozu nahrazují staré vozy TW 6000 a jsou vypravovány primárně na linky 3, 4, 5, 7, občas na krátké spoje linek 2 a 8.
V současnosti plánuje Hannover nakoupit 275 vozů označených TW 4000. Ty mají v letech 2025 až 2035 kompletně nahradit vozy TW 2000/2500 a zbývající vozy TW 6000.
Trojice vozů TW 2000/2500 můžete potkat na linkách 1, 6 a veletržních spojích. Trojice novějších vozů TW 3000 jezdí na linkách 3 (ráno), 4, 5 (ráno), 7 a taktéž na veletržních spojích. Na ostatních linkách jsou provozovány dvojice, na lince 17 sóla.
Do budoucna chce dopravní podnik provozovat na všech linkách (mimo linky 10 a 17) třívozové soupravy. Za tímto účelem se postupně prodlužují zbývající krátka nástupiště z 60 na 75 metrů.
Čtyřvozové soupravy je možné zažít pouze v době velkých veletrhů na linkách 8 a 18. Taková souprava měří přes 100 metrů.
O Hannoveru
Hannover je hlavním městem spolkové země Dolní Sasko. Ve městě s rozlohou 204,14 km² žije 538 tisíc obyvatel. Na zdejším výstavišti se koná řada velkých veletrhů, jedním z nejznámějších je počítačový veletrh CeBIT. Od roku 1946 pravidelně vyhrává městské volby sociální demokracie, ač její výherní výsledky se postupně snižují z 59 % v roce 1964 k 31 % v roce 2016.
Text a foto: Ondřej Matěj Hrubeš, www.MHD86.cz.
Text odpovídá stavu v říjnu 2019.
Fotografie pořízeny ve dnech 3. a 5. 10. 2019.
