Odpolední část šejdrové směny řidiče na 3jce. Slabé 3 hodiny a 4 minuty na voze. Už předem jsem věděl, že ve vozovně nebudu chtít vůz opustit. A kolik toho lze zažít během tak krátké směny? Kdo by to řekl, ale hodně.
Jak vypadal průběh směny? Střídání v zastávce Ke Stírce z centra. Jízda jednu zastávku do Kobylis, posléze přestávka 21 minut ve smyčce Březiněveská. Zde výpis potřebných dokumentů, úprava stanoviště ke komfortu mému a kontrola vozu. Pak jízda 56 minut na Levského, pauza 27 minut a odjezd se zátahem do vozovny Kobylisy. Tato trasa trvala přesně 1 hodinu. A konec.
Přestože linku č. 3 jsem ještě neměl, celou její trasu jsem už projel na různých linkách. Zenklovku, Karlín a centrum s linkou č. 24, cancour mezi Karlákem a Palačákem č. 10 a č. 16 a trasu do Modřan již několikrát č. 17. Věděl jsem proto, kde mě jaká nástraha čeká. Poprvé pojedu sám v odpolední špičce všedního dne. Jel jsem sice už odpoledne, ale to bylo během letních prázdnin.
Netrpělivě vyhlížím v zastávce Ke Stírce svojí tramvaj. Už je skoro 4 minuty po času střídání a nikde nic. Posílám si proto SMS zprávu o její poloze. Poslední projetý inframaják Vychovatelna. „Takto tu už musí být,“ řeknu si. A hned na to již v oblouku křižovatky vidím svojí reklamní Kyoceru, 14T čísla #9138.
Ranní řidič mi jí předával se slovy, že ještě na Palmovce přijížděl na čas, od Kříže ale stál. Na skoro 2 měsíce dlouhou dobu zavřeli z důvodu rekonstrukce Proseckou ulici, a tak auta objíždí tuto ulici přes Zenklovu. Říkám mu, že nevadí, pauzu mám dlouhou.
Vyjíždím ze smyčky na trasu a od Kobylis po Palmovku jsem nabral téměř 3 minuty zpoždění. Cestou od Vosmíkových po zastávku níže U Kříže jsem zdravil protijedoucí uvízlé kolegy. Já na střídání přijel ještě v pohodě. Stačila hodina a provoz je hned silnější. Tam si vyrobí zpoždění tak 5 minut.
Invalidovna, zde rychlým odbavením stáhnu zpoždění na 2 minuty. A užívám si následně jízdu po prosluněné Sokolovské ulici. Karlínem, zvláště pod viaduktem, projíždím opatrně.
Jízdy centrem mám rád, sice to je džungle, ale vždy se tu něco děje. Rozhodně lepší, než nudná 17tka, co centrum sotva lízne. Václavák, opět zpoždění okolo tří minut.
Centrem jsem se propletl bez potíží a už jsem na Výtoni. Zavírám dveře, čočky do Jízdy a chci se rozjíždět. Ale vidím maminku s kočárkem jak od sloupku dobíhá ke dveřím. Zrovna co se pohnu, mačká tlačítko. A velice pomalým „krokem” jí ujíždím. „Bohužel, zastavit Vám, ztratím čočky a tím minutu času. Za chvíli vám jede další,“ pro sebe si hovořím. Co to pochopí, ustoupí, a rozjedu to.
Přístaviště, zpoždění okolo dvou minut, to jde. A vyrážím na lochnesku. Jako by mi včera trať do Modřan nestačila.
Zastávky U Libušského potoka, Modřanská rokle, tady si pomáhám při rozjezdu podsypáním si kol pískem. Koukám do zrcátka, hezky se za mnou práší. „Sídliště Modřany, konečná zastávka, prosíme, vystupte“ hezky, já přijel na čas. Dojezd na kolej smyčky a nastavení orientace na zátah.
Nevím proč, ale podstatě skoro každou zastávku cestou zpět mě někdo dobíhal. Jelikož ale byli blízko, vždycky jsem vyčkal. Ale z Braníka jsem do města vyrážel s čistým štítem, zpožděním do 10 sekund.
Opět se kochání Vyšehradem, podvečerním výhledem na Hrad. Výtoň, rozjíždím se k Palačáku, souběžně jedoucí auta, před nimi cyklista, na rychloměru mám kolem 45. Auto se blíží k cyklistovi, zvýšení bumlíci na přejezdu mizí, a tak auto začne cyklistu předjíždět. Tak co, předjede ho i to druhé za ním? Ano! Věděl vůbec o mě? Stejně jako to auto předtím, i toto bylo v mém profilu, a já jel rychle a byl jsem tentokrát už nebezpečně blízko. Takže jsem šel hned do brzy a na druhý stupeň kolejnicových brzd. Ufff, další na zkušenou, myšky aut.
Na křižovatce Karlovo náměstí si poctivě mávám s kamarádem, jak se „kachní” na lince č. 18. Tahle setkání mám hrozně rád. Václavák, světe div se, je vrchol přepravní špičky a mám zpoždění sotva minutu.
Zastávka Bílá labuť, shlédnu na pravé zrcátko, jak nastupují cestující, a pak k označníku. Sakra, známé televizní tváře! Herečka Dana Batulková s dcerou Marianou. Vypadaly celkem zmateně.
Projíždím křižovatku Florenc a mířím do zastávky. Už letmým okem je vidět, že koleje jsou tu lehce zvlněné. Projíždím, a samou radostí zvolávám: „Jeee, lochneska!“
Za křižovatkou Švábky opět další myška, tentokrát zde se auta evidentně vyhýbají propadlému kanálu. Sice opět nečekaný manévr od aut, ale stačilo mi tentokrát jen lehce přibrzdit.
Palmovka a ztracená možnost dojet do vozovny včas, nějak hodně lidí. A těch kočárků.
Projíždím kolem původní zastávky Stejskalova a raduji se z toho, že už směrem nahoru není kolona. Nadšení opadlo, když jsem proletěl obloukem před železničním přemostěním. Byla tam. Naštěstí mě před zastávkou U Kříže auta pustila, takže jsem si nabral jen menší zpoždění. Přesto, k Vosmíkovým jsem zkejsnul v koloně a nabral tak zpoždění 4 minuty.
„Vozovna Kobylisy, konečná zastávka, prosíme, vystupte,” tak jsem to já a vůz zvládli. Přejímka vozu a moje obligátní otázka: „Myje se?“ „Jojo,“ odpovídá depák. Zavírám proto všechna okénka, to už ale mycí rám běží.
Všimnul jsem si, že mě přes plot na různých místech pozorují 3 hloučky lidí. Asi nikdy neviděli koupel pro tramvaje. A já vjíždím do sprchy. Jak mi kartáče projíždí přes kabinu, zvesela zvolávám: „Juchůůů, budeš čistá!“ a koutky úst do úsměvu. Mávám malému chlapečkovi, co nás pozoruje. Prostě jsem zvláštní stvoření.
Kupodivu, zátah do haly a odstav vozu bez žádného excesu. A za smutna do výpravny.
Byl jsem první odpolední zátah toho dne, další přijel až půl hodiny po mě. Joo, tyhle směny by se mi líbily. Po práci si jít zařídit jedno kolo na linku. To bych bral.
Při čekání na tramvaj domů jsem se na chvíli zamyslel, a přemýšlel o tom, co tu vlastně na zastávce Vozovna Kobylisy dělám. V tom kolem mě projel poršák na 17tce a já si uvědomil, že mám uniformu. Aha, já vlastně řídil. Jak jsem byl odpočatý, úplně jsem na to zapomněl. Celkem vtipné.
Text: Karel Martinů
O seriálu Zápisky občasného tramvajáka
Když se splněný sen stává skutečností, aneb vzpomínky na směny jednoho nového pražského řidiče tramvají. Přeci jen, řidič brigádník vnímá na rozdíl od stálých řidičů svojí každou směnu o něco více. To proto, že se v ulicích nepohybuje tak často. Začtěte se do zápisků člověka, pro kterého řízení znamená odpočinek a tramvaje jsou jeho zálibou.
