Uprostřed týdne vysvitlo slunce, takže jsem se rozhodl po delší době vyjít ve čtvrtek ven s foťákem. Sadu fotek tramvají jsem pořídil v oblouku nad Muzeem (primárně jsem zde číhal na žižkovskou leštěnku #8503), pak jsem se chtěl přesunout na Újezd a pořídit několik snímků před zastávkou ve směru od Hellichovi.
Při přesunu linkou č. 22 se slunce schovalo za mraky. Jen co jsem ale na Újezdu vystoupil, paprsky lednového slunce opět začaly ozařovat Prahu. Přece nebudu fotit v zástavbě a raději půjdu na most Legií, když je na něm tak hezký násvit. Pořídím několik fotek a volá kolega z kurzu. Nejdřív jsme řešili jeho závadu s eRPé co měl (po průjezdu sekce dlouhotrvající bzučák), následně pak draky umístěné na rozích vybraných budov. Současně jsem fotografoval (přece si nenechám násvity utéct), takže v pravé ruce telefon u ucha a levou se snažím držet zrcadlovku. Fotografuji žižkovské 15T na 9tce a v něm kamarádka: „Jééé Karča!“ nadšeně jsem hlasitě během hovoru vykřiknul. Vůbec mě nezahlédla (což je dobře, musel jsem vypadat jako šílenec), totiž hlavu místo otočenou vlevo na mě měla vpravo. Protože nám poslední dobou situace nepřála k setkání, přišel jsem na Spojce na krátkou návštěvu. Pověděla mi, že se na mostě kochala svatým Vítem. A já na to dostal chuť si zajezdit na lince č. 9. Opět si užívat výhledu na nasvícenou žižkovskou věž, svatého Víta s Pražským hradem a Hradčanama a v opačném směru Zlatou kapličku.
Štěstí mi přišlo naproti a uzmul jsem sobotní vypadlou odpolední 9tku z Motola. Navíc na 15T, kterým jsem od října nejel. Paráda.
Všichni v rodině se mě ptali, zda někdy budu mít tu vánočně vyzdobenou tramvaj, co jezdí přes Anděl. Odpovídal jsem, že bohužel ne, že jako brigádník nemám možnost. A navíc, když jsem řidič kmenový z Kobylis.
Samozřejmě, že původně do svátku Tří králů „vánočku“ #9401 jsem dnes vyhrál. Paradox.
Střídám na Andělu směr Řepákov. Kromě informace, že k přijímači radiového signálu výhybky od Anděla musím přijíždět max 5 km/h, ne 8, 7, 6, ale skutečně 5 a méně :-), je na trati klid. A vůz šlape bez problémů.
Příjezd na Sídliště Řepy a vyhazování prvního bezdomovce. Ty jsem vyhazoval každý příjezd na konečnou, ať právě na Řepích, tak Spojovací. Ovšem jediné, co udělali bylo, že se po probuzení z teploučka přesunuli na nástupní zastávku opět 9tky a nasedli zpět na Spojovací. Takto jezdili celé odpoledne.
Dorazím poprvé na Spojovací a uháním na záchod. Po návratu do své vyhřáté kabiny si říkám, kde asi ta kamarádka ze čtvrtka jezdí. Hned na to si to před mým vozem vykračuje na záchod. Jak na sebe upozornit? Jasně, že zvonkem. Cinknu krátce, nic. Takže zazvoním intenzivněji, a na to se otočí. Taktéž nevěří vlastním očím.
„To jako 9tka za Motol jo? Pěkný!“ „To víš, já jsem rád za cokoliv odkudkoliv. Navíc si mě ten čtvrtek nalákala na Víta a další výhledy, takže se mi zachtělo po 9tce. No a zahlédl jsem, že se uvolnila, tak jsem jí vzal.“ Jako vždy, to s ní bylo příjemné setkání.
Bohužel, ona měla 1čku, a setkání ve smyčce jsme měli pouze toto.
Od Spojovací po Václavák jsem se celou dobu jenom chechtal. Z toho náhodného setkání, celé té situace. A celkem nahlas. Protijedoucí řidiči nechápali. Jsem ze 14T zvyklý, že lidi za mnou moc nejsou (první dveře cestujících jsou totiž od kabiny daleko). Takže podstatě i cestující se museli divit tomu, co řidiči je. Nic, jen v tu chvíli měl radost ze života.
Další kolo nám setkání vycházelo na trati. Z Ohrady směr Petřiny měla odjíždět minutu po mém plánovaném odjezdu směr Spojovací. Takže z Řep to bylo hon za kamarádkou. O něm ale z jistých důvodů nemohu psát… Setkání se ovšem podařilo. A já byl opět plný úsměvu.
Večer byla Praha zase městem duchů. Z Olšanské po Hlavní nádraží se mnou jeli jen 3 cestující. Vtipně, vlastně správně, každý seděl sám v jednom článku. Ulice prázdné. Z Hlaváku jsem vezl jediného člověka. Na zastávce Václavském náměstí nikdo. Tohle je skutečně smutné období.
Do vozovny jsem z Řep zatahoval s odjezdem 22.22. Ale manipulačně. Co to znamená? V tuhle časovou dobu nemá cenu vozit cestující jen po Motol, protože by stejně museli počkat na další následující spoj. A tak všechny poslední motolské spoje denních linek s dojezdem do Řep jedou do vozovny bez cestujících.
Do palubního počítače naťukat do hlásiče kód pro síťový režim 0000 (protože nejedu jako linka) a nastavit do orientace infopanelu nápis Manipulační jízda. Nastaveno, čas odjezdu se blíží, mohu vyrazit.
Předpisově kolem sloupků zastávek 15 km/h. Celkem jsem uháněl, protože jsem si chtěl na Krematoriu pořídit vzpomínkovou fotku (už 5 minut za mnou totiž jela zatahující 10tka). Povedlo se, tak teď na zátah. Poprvé sám budu tramvaj ke spánku ukládat ve vozovně Motol.
Již předem jsem se zeptal kamaráda, zdejšího manipuláka, na postup zátahu. Na všechny zdejší perličky a na co si dát pozor. Taktéž jsem si přečetl manuál k zátahu umístěný ve vozových deskách. Zátah jsem zvládnul nádherně.
Chtěl jsem si vyfotit poslední provozní vozy T6, bohužel jsem je ale v hale nenašel.
Bude to znít divně, ale s 15T skutečně nerad jezdím. Vadí mi totiž její jízdní vlastnosti. Připadá mi, že tak nějak pořád sebou škube a v obloucích tančí. Zlaté 14T, ale. Ale 15Téčko má mnoho vychytávek, které mi při řízení 14T chybí.
Z důvodu nezužující se kabiny má 15T lepší výhled v levém zrcátku. V 15T vlastně vidím vše za sebou, u 14T jen co je skutečně nedaleko ode mě.
Pak tu máme snáze nastavitelné pravé zrcátko. Jeho výhodou je, že není umístěno na hrazdě, takže se nemusí pokaždé sklápět.
Uživatelsky příjemnější je i výstup z kamer na obrazovkách. V 14T chybějícím režimu Kvadro lze na každé ze dvou obrazovek nastavit 4 pohledy kamer, takže v součtu vidět 8 výstupů. Což jsou všechny kamery na voze. Navíc, v 15T jsou obrazovky v příjemnější poloze, takže není nutno nějak podstatně na ně zvedat hlavu. Což se mi opravdu líbilo. Ocenil jsem, že jsem díky Kvadru viděl najednou pohledy na všechny dveře ze salónu vozu.
Řidiči 15T oceňují rychlost 15 km/h přímo nastavitelnou tlačítkem (omezovač) a malou brzdu. Na obrazovce nadřazeného řízení je možnost zvolit omezovač rychlosti přímo na 15 km/h, ve 14T se musí nastavit 20 a pak -5. Proč je rychlost 15 km/h důležitá? Je totiž nejčastěji v křižovatkách používanou. Do této rychlosti se totiž může jet přes křížení kolejí, do výhybek a z výhybek v oblouku. Malá brzda je obdobou tempomatu. Ale z kopce, tedy ze svahu. Ta je stejně jako tempomat nastavitelná ručním řadičem. Je podstatě těsně před prvním stupněm brzdy a umožňuje udržet konstantní rychlost při jízdě z kopce. Bohužel, malá brzda ve 14T není, tam si musím pomáhat pouze omezovačem přes obrazovku.
Vrátím se k tomu, proč nemám 15T rád. Vlastně jsem to už naznačil. Tím, že jsou první dveře cestujících u zástěny řidiče, je v kabině slyšet ze salónu poměrně hluk. Takže, aniž bych se chtěl snažit, slyšel jsem celé rozhovory, vyzváněcí tóny messengerů a tak.
Jako jo, s 15T jsem si rád zajezdil a ze zisku 9tky jsem byl šťastný. Byla to další z těch směn, na které budu dlouho vzpomínat.
Text: Karel Martinů
O seriálu Zápisky občasného tramvajáka
Když se splněný sen stává skutečností, aneb vzpomínky na směny jednoho nového pražského řidiče tramvají. Přeci jen, řidič brigádník vnímá na rozdíl od stálých řidičů svojí každou směnu o něco více. To proto, že se v ulicích nepohybuje tak často. Začtěte se do zápisků člověka, pro kterého řízení znamená odpočinek a tramvaje jsou jeho zálibou.
