Zdá se, že Motol jsem si oblíbil. Tentokrát odtud nedělní ranní 12tka s 15T. Na směnu jsem se těšil, jelikož jsem s 15T na Barrandov ještě nikdy nejel. Byla to nádherná slunečná směna. A vlastně se včerejší 10tkou pěkný „pracovní“ víkend.
Kamarád, co pracuje jako zdejší manipulák, měl na depu směnu. Patřičně jsem ho proto využil. Vyvezl mi totiž na fotky 2 z posledních 3 provozních T6A5 (3. byla na opravě laku po sundání CVR). Fotky se mi povedly.
Obdržel jsem vůz #9279, takže ten původního vzhledu ještě bez klimatizace salónu cestujících. Těšil jsem se na jízdu s Emou, ovšem přišlo zklamání: „Výpadek komunikace s počítačem EMA“. Ani restart vozu při prvním příjezdu na Barrandov nepomohl.
Příjezdu na Barrandov předcházela moje oblíbená událost, průjezd v pravidelném provozu nepojížděným obloukem. Tentokrát tím na Andělu z Plzeňské na Nádražní.
Další nepojížděné oblouky na trase mě čekaly na Strossmayerově náměstí, když vlivem opravy trati v Chotkově ulici jezdila 12tka tak jako za starých časů po nábřeží.
S kamarádem, co jezdí za mojí domácí stát, již nějakou dobu debatujeme nad zanedbávaným úklidem kabin vozů. Podlaha řady vozů totiž smetáček, natož spláchnutí vodou, dlouho neviděla.
Přijedu po výjezdu do smyčky Sídliště Barrandov, zastavuji na vnější koleji a koukám zpráva od něj. Fotografie kabiny jeho dnešního vozu. A ptám se ho na evidenční číslo. #8438. Z Mobilních tabel zjišťuji, že zadním vozem soupravy je #8539. To kdybych ho náhodou dojel, ať vím, na které lince je. Odkládám mobil, zvedám hlavu, a upřu svůj zrak na zadek eRPéčka před sebou. „Vždyť to je zadní té jeho soupravy,“ jaká náhoda. A tak se vydávám za ním. „Tak já se na ten vůz jdu podívat osobně.“ „Ty jo, ty jezdíš za mnou jo? Super!“
Samozřejmě, že intenzivní mávací pozdravy na trati s ním později 2x proběhly.
Zahajuji z Barrandova první kolo. Anděl, rozjíždím se z Anděla do křižovatky. Přijíždím z vedlejší, takže linkám od Řepákova a Palačáku musím dát přednost. „Ale ne, 15tka najíždí přede mně. To mě bude dlouho drbat,“ a projíždím si v duchu její trasu. „Ty kráso, až po Štefánikův jedeme spolu,“ zklamání. Příjezd na Stross a zpoždění 4 minuty. Nádhera! Ironicky samozřejmě.
Další kolo jsem se proto nechtěl dopustit na Andělu k předjetí 15tkou. Povedlo se, tentokrát ona vláčkovala za mnou. Štross a zpoždění minuta. Takže rozdíl ve zpožděních byl 3 minuty. To máte tak, na řadě křižovatek neprojedeme oba na jeden cyklus, zastávka Hellichova jen pro jeden vlak, vyčkávání na uvolnění obvodu výhybky.
Jedu si z Výstaviště Holešovice do podjezdu. Uháním 40tkou a hypnotizuji čočky. Proti mě jede skupina aut. Jedno z nich zpomaluje, dává blinkr vpravo a začíná zatáčet vpravo. Ovšem před přechodem pro chodcem je nucen zastavit. Řidič auta za ním nechtěl čekat, a tak ho začal zleva objíždět. Jenže mně vjel přímo do profilu. Musel jsem proto okamžitě jít do kolejnicových brzd. Naštěstí jsem stihnul zpomalit tak, že řidič těsně přede mnou stihnul uhnout na protější kolej. Co mě zarazilo, že se mi za tento manévr neomluvil. Či si ho nebyl ani vědom? Kdybych totiž pohotově nezačal intenzivně brzdit, byl by ve mně.
Ten víkend byl skutečně slunečný, a tak mnoho cyklistů vyzimovalo své dopravní prostředky a vyrazilo nahánět své první kilometry.
Rozjíždím se z Hellichovy na Újezd a zhruba v úrovni Sokola jsem dostihnul cyklistku. Nechtěl jsem být ošklivý, vím totiž jaké to je, když jedu na kole a někdo těsně za mnou jede. Takže jsem si od ní nechal odstup zhruba na délku tramvaje. Újezd, já zastavuji v zastávce, ona však uhání dál k náměstí Kinských. Vyrážím ze Švandova divadla na Arbesák, a koho že to před zastávkou dostihnu? Ano, onu cyklistku. Takže opět nucené zpomalení. Na semaforech za zastávkou dostávám volno, takže cyklistku předjíždím. Anděl, uspíšený pobyt a já vyrážím Na Knížecí, a kdo mě to před světelnou křižovatkou dostihnul? Před zastávkou mě díky mému nucenému zpomalení přes křižovatku předjíždí. Další naše kočkovaná nastala před Plzeňkou a před novým přesmykem tramvajové trati v Nádražní. Na mladou cyklistku se koukalo moc pěkně, přeci jen ale touha to rozjet na 60 byla silnější. Takže po chvíli se mi cyklistka ztratila v dáli…
Když jsem skončil směnu, stále mi šrotovalo hlavou, že v případě, pokud bych obdržel na lince přes Výstaviště Holešovice 15T, chtěl jsem něco zjistit. Pořád jsem ale nemohl přijít na to, co to bylo. Až odstupem dvou dnů, po debatě s kolegou z kurzu o technické závadě na voze 14T #9162, se mi paměťový konektor propojil s tím myšlenkovým.
Přes ostré oblouky pod železničním podjezdem trati do Podbaby jsem jel již s vozy 14T a soupravou T3R.P. S vozem 14T do oblouků musím vjíždět do rychlostí 10 km/h, jinak mě sprostě vyhodí ze sedadla. Souprava eRPes se zase v oblouku vlivem fyziky zajímavě chová. Ale co 15T, jakou rychlostí s ním mám do oblouků vjíždět a jak se vůz v něm chová?
Vybavuji si, že když jsem do oblouku ve směru od Nádraží Holešovice vjížděl poprvé, instinktivně jsem najížděl 10tkou. Pak jsem si ale řekl, proč jedu tak pomalu. V té chvíli mě totiž nenapadlo, že nemám 14T a že klidně do něj mohu vjet rychleji. Ostatní průjezdy jsem ho tedy projížděl rychlostí vyšší, kolem 12 km/h. Závěr. S 15T díky otočným podvozkům mohu do těchto oblouků oproti vozu 14T vjíždět rychleji a s porovnáním se soupravou eRPéček je průjezd jimi klidnější.
Text: Karel Martinů
O seriálu Zápisky občasného tramvajáka
Když se splněný sen stává skutečností, aneb vzpomínky na směny jednoho nového pražského řidiče tramvají. Přeci jen, řidič brigádník vnímá na rozdíl od stálých řidičů svojí každou směnu o něco více. To proto, že se v ulicích nepohybuje tak často. Začtěte se do zápisků člověka, pro kterého řízení znamená odpočinek a tramvaje jsou jeho zálibou.
