A je konec. Zápiskům občasného tramvajáka je konec. Se seriálem jste prožili první rok ježdění nového příležitostného řidiče pražských tramvají. A to je vlastně hezký mezník k tomu, aby se včas s jeho dojmy ze směn skončilo.
První směna s cestujícími ještě v zácviku začátkem dubna roku 2020, první samostatná na konci června. Celkem jsem nastoupil na 47 směn, ze kterých jsem se s pocity z nich s Vámi podělil. Během toho roku mě sice zastihla první nehoda, ovšem také mnoho příjemných zážitků.
Co mi ještě chybí k tomu, abych naplnil touhu poznat všechny záležitosti profese řidičů? Stále jsem neřídil tyristorky – vozy T3M2-DVC – a nejstarší vozy T3R.P analogové ze Šumperka – pro mě srdeční záležitost.
Z provozního hlediska jsem nezažil žádný mimořádný odklon linky z její pravidelné trasy, závažnou technickou závadu vozu, či mimořádnost s nutností vysazení cestujících mimo zastávku. Taktéž mě nezastihla, což je naopak dobře, jízda do chybného směru na výhybce a stížnost. Na poslední chvíli jsem měl tu čest mít směnu na noční lince a řídit vůz T3R.PLF v soupravě.
Mnoho kmenových řidičů závidí brigádníkům možnost jejich častějšího ježdění i za jinou, než domácí vozovnu. Mají proto na rozdíl od nich příležitost poznat i jiné linky a jim jinak zapovězené tratě.
Zatahoval jsem do „Hloubětína“, vyjížděl a zatahoval do Motola, vyjížděl ze Strašnic, zatahoval do Vokovic a z obou stran poznal vrata žižkovské vozovny.
Těch linek, co jsem nejel mi chybí mnoho. S poznáváním tratí jsem na tom lépe. Zcela mě minuly pouze trati na Nádraží Hostivař a na Radlickou, dojezd na Divokou Šárku, Zvonařku a trať mezi Albertovem a Výtoní. Vlastně mi ještě chybí průjezd přes trať na horní Palmovce (blokové obratiště), protože se mi doposud vyhýbá směna na lince č. 6. Současně, pro absenci odškrtnutí si linky č. 15, jsem zatím nepoznal smyčku Olšanské hřbitovy. Taktéž mi chybí obratiště Vypich.
Zpočátku jsem si dojmy z prvních směn zapisoval pouze heslovitě, protože jsem předpokládal, že se s nimi brzy podělím se svými nejen tramvajovými přáteli. Zanedlouho jsem ale zjistil, že třeba i vlivem společenské situace zapříčiněné epidemií koronaviru to nebude s tím vyprávěním tak jednoduché. Ale zachycoval jsem je samozřejmě také pro sebe. Třeba abych se za několik let zasmál tomu, co mi přišlo úsměvné, či mi stálo za zmínku. Anebo pro návrat do krásných okamžiků.
Jelikož jsem průběh jednotlivých událostí s narůstajícím počtem směn začal zapomínat (mnohdy právě jejich hlavní význam), původně heslovitě zapsané vzpomínky jsem proto začal rozvíjet více. Některé z událostí ale mnohdy překračovaly malý počet řádků, protože jejich vybrané pasáže bylo zapotřebí rozepsat podrobněji. A tak se jsem rozhodl použít i více slov do těch událostí, co postačilo ponechat pouze heslovité.
Následně jsem si řekl, že by možná stálo za to je i zveřejňovat. Pro pobavení druhých, ale také pro účely přiblížit profesi řidiče tramvaje z jiného pohledu, a třeba nalákat nové adepty k tomuto povolání. Že to není pouze stres, ale že tato práce přináší také jisté výhody. Třeba pro většinu lidí neznámé výhledy a pohledy na Prahu. A nebo to nádherné ranní slunce nasvicující třeba Pražský hrad, či jeho úchvatné západy za obzor směrem na Bílou Horu. Slovo dalo slovo a vznikla spolupráce s webem MHD86.
Po nějaké době jsem zjistil, že jezdím podstatě pořád stejné linky. Takže jsem postrádal nápady k tomu, co například ještě o mé nejčastěji ježděné lince č. 17 napsat. Proto jsem se rozhodnul začít psát také o odbornějších věcech z pohledu řízení tramvají. Ovládání rychlostí, principu brzd, ovládání výhybek, organizace provozu. Zkrátka laické veřejnosti jednoduše popsat ovládání tramvaje a vlastně řízení celého systému tramvajové dopravy.
Jistě že Ti z profesionálních řidičů, starých mazáků, se museli některým částem textu Zápisků pousmát. Třeba jeho neodbornosti, či neúplnému popsání řešené záležitosti. Zápisky byly určeny laické veřejnosti, do tramvajové problematiky podstatě nezainteresované, proto k tomu bylo přizpůsobeno jejich samotné zpracování. Kolikrát se čtenář důsledný na spisovnou češtinu musel tahat za vlasy, že? No což, některé pocity nešlo prostě popsat jinak. Navíc byla touha napsat text čtivý, neuspávající. Jednoduše tak, jak jsem danou situaci zažil.
Děkuji Ondřejovi, šéfredaktorovi dopravního magazínu MHD86, za poskytnutí prostoru a zveřejňování Zápisků. Za ten rok věnoval jejich editaci určitě hodně času.
Úplně poslední slova zamíří všem těm, kteří mi podávali a doposud ochotně sdělují cenné rady, dělí se svými poznatky a jsou mi stále oporou. Pro mě nejasné otázky, pro ně mnohdy samozřejmé záležitosti. Bez nich bych jistě nebyl se svými zkušenostmi tam, kde jsem teď.
Jmenovitě velice děkuji Jirkovi, Davidům, Vláďovi. A Barbaře.
Text: Karel Martinů
O seriálu Zápisky občasného tramvajáka
Když se splněný sen stává skutečností, aneb vzpomínky na směny jednoho nového pražského řidiče tramvají. Přeci jen, řidič brigádník vnímá na rozdíl od stálých řidičů svojí každou směnu o něco více. To proto, že se v ulicích nepohybuje tak často. Začtěte se do zápisků člověka, pro kterého řízení znamená odpočinek a tramvaje jsou jeho zálibou.
