Cesta může být cíl. Zvláště pokud se vydáme odhalovat minulost prý první elektrické dráhy v tehdejším Rakousku-Uhersku. Bechyňka, jak ji místní a železničáři familiárně říkají, letos oslavila už 120 let svého provozu. Její trasa malebnou jihočeskou krajinou z Tábora do Bechyně měří 24 kilometrů a cesta trvá zhruba tři čtvrtě hodiny. Dodnes se chlubí několika unikáty. Třeba tím, že jako jediná u nás je napájena soustavou 1 500 V DC anebo tím, že v Bechyni překonává Lužnici po jedinečném betonovém obloukovém mostě přímo ve vozovce, jako by to byla tramvaj.
Už začátek cesty je neobvyklý. Vlak totiž odjíždí ze zvláštního Bechyňského nástupiště před budovou táborského nádraží. Hned za stanicí se nachází jeden z nejmenších oblouků na naší železniční síti a za chvíli už překonává náš vlak ocelový most přes Lužnici. Je 174 metrů dlouhý, nachází se 20 metrů nad řekou a dlouhou byl jedinou velkou stavbou na dráze. Je z něj pěkný pohled na řeku i historický Tábor. Železnice se pak vine kouzelnou jihočeskou krajinu těsně přimknuta k terénu bez velkých zářezů a náspů. Ten největší zářez má hloubku pouhé 4 metry. Do Bechyně pak přijíždíme přes „duhu“. „Bechyňská duha“ se říká železobetonovému mostu s velkým obloukem nad Lužnicí z let 1926 až 1928. Jeho délka je 190 metrů a nad řekou se klene ve výšce 60 metrů. Rozpětí velkého oblouku je úctyhodných 90 metrů. Když na most vjíždíme, musí se zastavit silniční provoz. Vlak má přednost a na mostě využívá jeden ze silničních pásů, jako by si na chvíli hrál na obyčejnou tramvaj.
Stavby Bechyňky je nejčastěji spojována se jménem českého vynálezce Františka Křižíka. Prosadil stavbu elektrické dráhy, aby ukázal výhody moderního pohonu. Vyhnul se mnoha umělým stavbám a přimknul dráhu k terénu, jak nejvíce to šlo. Proto se na ní nachází oblouk o poloměru pouhých 125 metrů a sklony až 41 promile. Maximální rychlost byla stanovena na 25 km/h a elektrické vozy s pohonem vyvinutým Křižíkem si s těmito parametry snadno poradily. Jejich vozovou část dodala slavná firma F. Ringoffer z pražského Smíchova. Vůz EM 400.001 se dochoval dodnes. Je ve sbírkách Národního technického muzea a ve vybraných termínech vyráží na trať v rámci nostalgického provozu.
Na minulost lze zavzpomínat i při jízdě historickou soupravou z předválečného období, kterou táhne malá elektrická lokomotiva E 422.0 přezdívaná Bobinka. Ta vznikla pro Bechyňku v 50. letech v plzeňské lokomotivce Škoda. Výhodou těchto pravidelných víkendových nostalgických jízd je, že v nich platí standardní tarif a všechny obvyklé slevy Českých drah.
Ze zdejších stanic a zastávek lze podniknout také řadu výletů. V cílové stanici v malé rotundě pro lokomotivy je ve vybraných termínech přístupná expozice o Bechyňce a na stanicích a zastávkách se nacházejí informační tabule naučné stezky. Také samotná Bechyně na vysokém skalnatém ostrohu nad Lužnicí nabízí řadu romantických zákoutí. Ta nabízí i Tábor na začátku Bechyňky. Dráha tam prochází také nedaleko místní ZOO a několika rozhleden. Z Malšic je možné vyrazit do údolí Lužnice na prohlídku zříceniny hradu Příběnice.
Zajímavá může být i cesta do Tábora a na Bechyňku. Z Prahy trvá cesta vlakem do husitské metropole zhruba hodinu a na modernizovaná trať dnes vede v nemalé části v úplně nové trase a nachází se na ní několik tunelů a zajímavých mostů. Blízké době by se měla stát také naší nejrychlejší tratí, kde budou jezdit vlaky více než 160 km/h.
TZ ČD
