Po 150 letech provozu otestoval dopravní podnik, zda může linka 60 fungovat bez ozubnice jako běžná tramvajová trať. Experiment s adhezním provozem dopadl úspěšně a nyní se rozhoduje o její budoucnosti. V plánu je mimo jiné komplexní rekonstrukce a prodloužení.
Kopcovitými čtvrtěmi na jihozápadním okraji Budapešti se už více než 150 let proplétá ozubnicová dráha, známá jako fogaskerekű vasút. Historická linka 60, otevřená roku 1874, překonává na 3,7 kilometrech výškový rozdíl 327 metrů a spojuje Városmajor s vrcholovou stanicí Széchenyihegy. Ačkoliv je součástí městské dopravy, své poslední nové vozy dostala v roce 1973. Teď se začíná rozhodovat o její budoucnosti.
Test bez ozubnice
Během pravidelné listopadové výluky provedl budapešťský dopravní podnik BKK experiment, který může nasměrovat budoucnost celé trati. Poslední den výluky poslali technici na trať běžnou tramvajovou soupravu Tatra T5C5 a ověřovali, zda adhezní provoz obstojí v hornatém terénu. I brždění v prudkém kopci zvládla tramvaj bez obtíží a dopravní podnik nyní vyhodnocuje data, která mají odpovědět na otázku, zda se může ozubnicová dráha stát běžnou tramvajovou tratí. Pokud ano, šlo by o proměnu, na jakou se čeká desítky let.
Zatímco se technici zabývají adhezí, na stole už několik let leží i komplexní plán rekonstrukce. Jeho cílem je přetavit fogaskerekű v moderní, atraktivní a ekonomicky udržitelnou linku, jež bude plnohodnotnou součástí městské dopravy. Rekonstrukce je nezbytná z několika důvodů: zvýšení spolehlivosti, zlepšení komfortu cestujících a zajištění bezpečnějšího provozu na extrémně vytíženém turistickém i rezidenčním území.
Pro budoucí konkurenceschopnost má však zásadní význam prodloužení trati na obou koncích, směrem k náměstí Széll Kálmán na jedné straně a k Normafě na straně druhé. Právě napojení na Normafu, populární rekreační oblast, by z ozubnicové dráhy mohlo udělat rutinně využívanou linku pro turisty i místní, a to sedm dní v týdnu.
