Druhý zácvik jsem věděl, že budu mít s vozem 15T z Žižkova. Konkrétní linku jsem ale ještě neměl naplánovanou. Přeci jen, od kurzu uběhnul nějaký čas, a tak jsem se potřeboval na pár věcí ohledně těchto vozů ještě někoho zeptat. Vyrazil jsem proto za kamarádkou z kurzu na linku číslo č. 25. Z jízd z konečné na konečnou jsem už vyrostl, ale co se dalo dělat. Vysvětlovat něco o voze mimo vůz prostě nejde.
Jakože linku č. 25 kamarádka moc často nemá, začala mi zprvu říkat dojmy z dosavadní jízdy na 25tce toho dne. Třeba i o čočkách na křižovatce Vypich směr Bílá Hora, jak jí padly na poslední chvíli na Stůj.
Řidičům tramvají nebrání vzhledem k situaci „vlétnout“ do křižovatky v poměrně vysoké rychlosti, jen právě pohled na čočky, jak se znenadání před čumákem tramvaje změní ze signálu Jízda na Stůj není příjemným. V tu chvíli je nejrozumnějším řešením pokračovat v jízdě (v opačném případě by bylo nutné prudce zastavit, což by mělo neblahý vliv na cestující).
Blížíme se k inkriminované křižovatce, rychlost stoupá, čočky na Jízdu, čumák tramvaje se blíží k čočkám. A signál Stůj. Nic se nedá dělat, vyklizovací čas křižovatky s touto situací počítá, a tak jí po pár vteřinách bezpečně opouštíme. Příjezd na Bílou Horu a ihned debata o oněch čočkách.
Vracíme se zpět na Lehovec, loučíme se a já zvolávám, že linku č. 25 nechci dlouho vidět, protože jsem jí v poslední době využíval k přesunům po Praze celkem často.
Druhý den na to přichází rozpis směny. A samozřejmě, že jsem dostal linku č. 25. Říkám si, tak přeci jen čerstvě vím, co kde na trati očekávat. Dobrá. Ale co čočky na Vypichu?
Moje směna se skládá ze dvou kol, to znamená, že trasu Lehovec – Bílá hora – Lehovec pojedu dvakrát. A taky dvakrát přes ony čočky.
Rozjezd na křižovatku Vypich, rychlost stoupá, čočky na Jízdu, čočky se blíží, čočky hypnotizuji, projíždím kolem čoček a stále Jízda. Vyšlo to nádherně.
O dvě hodiny později na druhém kole. Rozjezd na křižovatku Vypich, rychlost stoupá, čočky na Jízdu, čočky se blíží, čočky hypnotizuji. A Stůj. Tak jsem na čočky dlouze zavrčel a pokračoval přes křižovatku, abych ji co nejdřív opustil.
Jen pro ujasnění, české signály pro tramvaje neznají oranžový signál Pozor, mají jen Jízda a Stůj. Průjezd přes signál Stůj není přístupný, výjimku ale tvoří ty případy, kdy by prudkým zastavením tramvaje byla ohrožena bezpečnost cestujících a hrozilo by poškození tramvaje (zejména vytvoření plošek na kolech, které by následně vytvářely hluk, v tramvajácké hantýrce by se kola tzv. obula.).
Text: Karel Martinů
O seriálu Zápisky občasného tramvajáka
Když se splněný sen stává skutečností, aneb vzpomínky na směny jednoho nového pražského řidiče tramvají. Přeci jen, řidič brigádník vnímá na rozdíl od stálých řidičů svojí každou směnu o něco více. To proto, že se v ulicích nepohybuje tak často. Začtěte se do zápisků člověka, pro kterého řízení znamená odpočinek a tramvaje jsou jeho zálibou.
