Dopravní podnik hl. m. Prahy (DPP) si dnes připomíná 105. výročí od chvíle, kdy se v řadách zaměstnanců zabezpečujících provoz městské hromadné dopravy v Praze vůbec poprvé objevily ženy. První průvodčí tramvaje nastoupily tehdy do svého zaměstnání 1. prosince 1915, kdy byly zařazeny do stálé služby na vlečných vozech. Tehdejším Elektrickým podnikům král. hlavního města Prahy, předchůdci DPP, pomohly v období první světové války nahradit muže, kteří museli narukovat na frontu. V současnosti tvoří ženy cca 15 % z celkového počtu zaměstnanců DPP.
Vypuknutí první světové války přineslo pražské tramvajové dopravě mnoho těžkostí. Důležitost tramvají přitom v období první světové války ještě stoupla – kromě přepravy cestujících je tehdy město využívalo také k přepravě raněných, k rozvozu potravin po městě a k odvozu komunálního odpadu na skládku. Tehdejší pražský dopravní podnik se v období první světové války potýkal s nedostatkem personálu – především v provozu tramvají. Mnoho provozního personálu muselo narukovat na frontu, a proto se nedostávalo pracovních sil. Řidiče tak nahrazovali zámečníci z dílen vozoven, kteří měli zkušenosti s řízením tramvají. I tak ale stále chyběli zaměstnanci potřební k jejich každodennímu provozu, především průvodčí. Tato profese u pražských elektrických podniků byla konkrétně pojmenována „řidič-průvodčí“ a byla od počátku provozu výlučnou doménou mužů.
„Mnoho řidičů a průvodčích během válečného období stále scházelo, a tak vedení Elektrických podniků zjišťovalo, jaké jsou zkušenosti jinde. Pražský dopravní podnik se tehdy inspiroval v zahraničí. Ve Vídni, Berlíně i Drážďanech řešili nedostatek mužů tím, že začali přijímat ženy. Například ve Vídni, kde bylo z tramvajového provozu na frontu odvedeno 800 mužů, bylo již v červnu 1915 přijato na místa průvodčích 400 žen a dívek. A připravovalo se přijetí dalších,“ řekl Pavel Fojtík, historik pražské MHD.
Práce průvodčích na začátku 20. století nebyla jednoduchá. Zaměstnanci museli celou dobu stát, přičemž směny byly dlouhé, šlo tedy o práci náročnou především po fyzické stránce. I tak v říjnu 1915 přijala správní rada Elektrických podniků usnesení, na jehož základě mělo být přijato 10 – 12 žen ve věku 20 – 30 let, s ukončenou obecnou školou a s dobrou znalostí pražského místopisu. Ty měly projít desetidenním výcvikem a za svou práci brát plat 30 haléřů za hodinu.
Zájem
o práci předčil všechna očekávání – přihlásilo se 460
zájemkyň, v mnoha případech šlo
o manželky
tramvajových zřízenců, kteří byli odvedeni na frontu. Dne 1.
prosince 1915 z nich potom po absolvování výcvikového kurzu,
teoretické i praktické zkoušky, nastoupilo prvních 40. Od
tohoto data tak bylo prvních 40 žen průvodčích zařazeno do
stálé služby na vlečných vozech, v prvních několika dnech
ještě pod dozorem zkušených mužských průvodčích, později už
samostatně. Poprvé byly nasazeny pravděpodobně na linku č. 2,
která tehdy jezdila z Flory na Špejchar.
Na konci války v podniku pracovalo již 375 žen průvodčích, protože ale po jejím skončení bylo potřeba vrátit do služby muže, kterým skončila vojenská služba, byly všechny tyto ženy k 1. dubnu 1920 propuštěny. Celé zbývající meziválečné období se tedy opět obešlo bez ženského elementu mezi provozními pracovníky. Ženy se v pražském tramvajovém provozu znovu objevily až s příchodem další války – druhé světové – v lednu 1943 jich zde pracovalo 571, do konce války jich bylo již 1 377. Na rozdíl od konce první světové války už tentokrát ženy ze služby průvodčích nezmizely. A když se v Praze začaly uvádět do provozu nové tramvajové vozy T1, stal se z fyzického hlediska lehčím i výkon služby řidiče. Ženy se tak objevily i u řídicího pultu.
Přestože
ženy v poválečném období významným způsobem pomáhaly
v městské hromadné dopravě, přetrvával u DPP velký
nedostatek pracovních sil. To vedlo od roku 1961 k postupnému
zavádění tzv. samoobslužného provozu, tj. bez průvodčích
v motorových vozech starých tramvajových vlaků a od roku
1972 postupně i u tramvajových vlaků 2 x T3. Tzv. jednoslužný
provoz bez průvodčích se již od roku 1960 začal objevovat na
některých autobusových linkách.
V autobusech zanikla funkce
průvodčích 5. dubna 1971 v denním provozu a 1. října. 1971
v nočním provozu. V trolejbusech sloužili průvodčí až do
zrušení trolejbusového provozu – naposledy 15. října 1972.
V tramvajovém provozu zanikla funkce průvodčích
v souvislosti se zavedením mechanizovaného odbavování
cestujících 9. května 1974, tedy v den, kdy v Praze
zahájilo provoz metro, a skončil provoz starých dvounápravových
tramvají.
V současné době zaměstnává DPP celkem 1 658 žen, které tvoří cca 15 % zaměstnanců, z toho např. 232 řidiček tramvaje, 57 řidiček autobusů a 5 revizorek (údaje platné k 30. listopadu 2020).
TZ DPP
