Ručník jako ochrana soukromí řidiče? Nešvar nebo nutnost?

Na trolejbusové lince na Praze 6 jezdící na ruzyňské letiště se objevují řidiči, kteří si zakrývají boční sklo ručníkem. Taková praxe ruší celkový jednotný vizuál Pražské integrované dopravy a Dopravního podniku hl. m. Prahy, ale působí i neprofesionálně. Debata na facebookové stránce našeho webu sdružila jak zastánce, tak odpůrce názoru, že sušení ručníku ve vozidle nemá co dělat. Dodejme, že diskuzi rozjel případ z trolejbusové linky, ale prádlo přes sklo kabiny se objevuje i autobusech. Kromě ručníků jsou vidět i nejrůznější látkové přehozy.

Na lince přepravující cestující na letiště se objevuje trend, který však vzbuzuje rozporuplné reakce; ručníky (a jiné prádlo) přes boční sklo u řidiče. Ručníky působí jako improvizovaná záclona, která chrání před nepříjemnými pohledy cestujících, ale zároveň narušuje celkový vzhled vozu. Podle nás je to špatně a přináší to neprofesionální vzhled prestižní lince na letiště, která se jinak chlubí novými trolejbusy Solaris v jednotném designu PID.

Na jedné straně se ozývají hlasy, které jednání řidičů schvalují, na straně druhé znějí slova kritiky. Na facebooku se strhla vzrušená debata na toto téma. „Šel jezdit s autobusem a diví se, že vozí lidi…to měl zůstat na náklaďáku,“ komentuje jeden z účastníků debaty, Jára Prouza. Proti tomuto názoru ale silně vystupuje jeden z řidičů DPP, Vojta Richtr: „No tak ono 90 % toho, co vozí po Praze MHD se nedá nazvat lidmi, ale dobytkem. Takže taky vozím záclonu, aby na mě podobná individua nečuměla.“

Komentář pod fotografií zanechal i šéfredaktor uznávaného dopravního webu zdopravy.cz Jan Sůra. Potěšilo nás, že patří mezi pravidelné čtenáře webiku MHD86, ale mrzí nás, že takový odborník na dopravu nezanechal v diskuzi svůj názor k tématu „sušení ručníků“. Místo toho jen jízlivě zaútočil svým komentářem na radního pro dopravu městské části Praha 6 Ondřeje Matěje Hrubeš a zakladatele webu MHD86.cz.

Jde o pracovní prostředí?

Podobných komentářů se objevilo více, což vede k otázce, nakolik řidičům vyhovuje pracovní prostředí, v němž každý den tráví mnoho hodin. Veroni Ka například komentuje: „On si tam nesuší ručník, on si tam improvizovaně tvoří vhodný prostor pro výkon svého povolání. Bohužel mu asi nic jiného nezbylo, než to vyřešit toto. Možná než něco a někoho fotit a dávat to na facebook by bylo lepší přijít s nějakým návrhem.“

Někteří řidiči možná zakrývají sklo nejen z důvodu soukromý, ale i případných světelných odrazů z interiéru vozu. Ale i to by bylo možné řešit elegantněji, třeba „kouřovým“ sklem.

Další se pro změnu ptají: „A je to zakázané?“ Proti tomu, ale stojí protichůdný názor dalšího účastníka debaty, Lukáše Obermajera: „Jestli to je, či není zakázané, je irelevantní. Řidič jako představitel dopravce prodává službu=prezentuje její kvalitu. Je to úplně stejné, jako byste šli do hospody a výčepák měl přes půlku pultu záclonu, abyste na něj nečuměli. Takže špatně to je. Pokud někdo pracuje ve službách, kde se setkává se zákazníky a má jim být k dispozici, nemá se co před nimi skovávat.“

Nejednoznačné odpovědi

Na otázku, zda je to povoleno nebo zakázáno se zeptáme oficiální cestou dopravního podniku, ale spíš nás zajímá, proč mají řidiči potřebu skrývat svůj pracovní prostor. Odpovědí může být vícero; jejich pracovní podmínky jsou ztížené nevhodným chováním cestujících a oni se snaží najít si „bezpečné místo“. Nebo se naopak záměrně ukrývají, aby „přikryli“, že třeba používají mobilní telefon, nebo překračují rychlost?

Pokud je však téma soukromí a pohodlí řidičů natolik palčivé, bylo by možná lepší variantou, aby se řidiči obrátili přímo na svého zaměstnavatele.

„Pokud řidiči mají problémy a jsou nespokojeni s pracovním zázemí, měli by to řešit přes vedení podniku a s odbory. Dovedu si představit, že část skla by mohla být polepena matnou fólií, ale sušení ručníků fakt reprezentativní není. Zároveň funkce řidiče autobusu městské dopravy sebou nese kontakt s veřejností – cestujícími. Reakce některých řidičů mě připomíná hlášku: Měl hospodu, ale chodili mu tam lidi,“ říká dopravní publicista Ondřej Matěj Hrubeš.

Vždyť například v tramvajích je řidič od cestujících zcela separován. Jistě by se nějaká alternativa našla, i DPP přece musí uznat, že cestovat MHD v Praze bývá často jen pro otrlé.

Marie Texlerová

redaktorka dopravního magazínu MHD86.cz. Vystudovala VŠCHT v Praze, ale její vášní je psaní. Ráda cestuje veřejnou dopravou a sleduje nové trendy. V budoucnu ji láká vydat vlastní knihu.