Visuté dráhy v oblasti Rhein-Ruhr (1. část: Dortmund)

Velká řada z Vás má určitou míru povědomí o systému visuté dráhy ve Wuppertalu, respektive o „Schwebebahn“, jak systému místní říkají. Avšak v německé spolkové zemi Nordrhein – Westfalen (Severní Porýní – Vestfálsko), konkrétně v oblasti Rhein-Ruhr, najdeme i další dva podobné systémy. Jeden najdeme v Dortmundu v areálu univerzity a druhý v Düsseldorfu na letišti. Všechny tři systémy (tedy včetně Wuppertalu) si postupně představíme. Seriál začneme dráhou v Dortmundu.

Vozidlo s ev. 3 odjíždí ze stanice „Campus Nord“. Na sloupech nad žlutými tabulkami můžeme rozeznat
odjezdová návěstidla.

Dortmund

Ve městě, které leží na východním začátku oblasti Rhein – Ruhr, žije téměř 600 tisíc obyvatel. Městskou dopravu zde zajišťuje Stadtbahn, který byl vybudován na základě bývalých tramvajových tratí. Dortmund patří mezi jedno z mála německých měst, kde se tato transformace tramvají na Stadtbahn povedla z 80 % a více procent. Nechybí tady ani řada autobusových linek a velký význam ve městě a v celé oblasti Rhein – Ruhr má S-Bahn.

Příjezd vozidla H-Bahnu s ev.č. 4 do jižní konečné stanice „Eichlinghofen“.

A následně jeho odjezd z téže stanice do univerzitního
areálu směrem ke stanici „Campus Süd“. Trať vede v tomto úseku těsně nad zemí.

Mapa univerzitního kampusu v Dortmundu se zaznačením H-Bahnu i S-Bahnu.
Zdroj: TU Dortmund

H-Bahn v univerzitním kampusu

Visutou dráhu, kterou nazývají H-Bahn, nalezneme v areálu Technické univerzity Dortmund v jihozápadním segmentu města. Na této univerzitě studuje přibližně 34 tisíc studentů a dalších 6 tisíc lidí na univerzitě pracuje. Ti všichni jsou také hlavní skladbou cestujících ve zdejším H-Bahnu.

První jednokolejný úsek H-Bahnu byl otevřen v roce 1984 mezi severním a jižním kampusem univerzity (Campus Nord – Campus Süd), měřil 1,05 kilometru a dopravu zajišťovala dvě vozidla. V roce 1993 se systém rozšířil o další dvě stanice a 900 metrů. Ze stanice „Campus Süd“ (kde se nalézá i depo vozidel) byla trať prodloužena do stanice „Eichlinghofen“ ve stejnojmenné čtvrti města, kde je možný přestup na autobusové linky. Druhé prodloužení, respektive nový úsek, byl postaven do stanice „Dortmund Universität (S)“, kde lze přestoupit na linku S-Bahnu, kterou je možné pokračovat do centra Dortmundu, či Bochumi. Jedná se o odbočku před stanicí „Campus Nord“. Vznikly tím dvě linky, kdy z jihu jezdily spoje buď do severního kampusu, či ke stanici S-Bahnu (obě stanice jsou kousek od sebe). Zatím poslední prodloužení systému bylo realizováno v roce 2003, kdy ze stanice „Dortmund Universität (S)“ byla trať prodloužena severozápadně do stanice „Technologiezentrum“ na druhé straně severního kampusu. Celá síť nyní měří 3.162 metrů.

Konečná stanice dortmundského H-Bahnu „Campus Nord“
s vozidlem ev. č. 4.

Trať v úseku Dortmund Universität (S) – Technologiezentrum vede podél veřejné komunikace Emil-Figge-Strasse. Proto je zde dopravní značka upozorňující na vozidla H-Bahnu.

Plány na rozšíření sítě

V minulosti vznikla řada návrhů na rozšíření H-Bahnu mimo studentský areál. Kromě prodloužení k nejbližším stanicím Stadtbahnu severním (U43+U44) a východním směrem (U42), existoval i plán na trať vedoucí několik kilometrů východně až k Westfalenparku. Všechny návrhy byly nakonec zamítnuty pro vysoké náklady a malý přínos. Avšak prodloužení ze stanice „Dortmund Universität (S)“ ke stanici „Barop Parkhaus“ (U42) je dodnes v územním plánu. Provoz na současné síti H-Bahn zajišťují čtyři vozidla, která jsou plně automatizovaná. Všechny tratě jsou jednokolejné a tak míjení probíhá v jednotlivých stanicích, kde jsou výhybny, případně kusé větve (mimo koncové stanice „Technologiezentrum“, kde rozvětvení není). Vedení tratí je pestré. Část vede nad uliční sítí a parkovišti, další část vede skrz zeleň. Také výška visuté dráhy se různě mění.

Konečná stanice „Technologiezentrum“ s přistaveným vozidlem čekající na své cestující. Červený stojan pod tablem znázorňujícím odjezdy jednotlivých spojů slouží na přivolání vozidla v pozdních nočních hodinách.

Interiér vozu s kapacitou pro 16 sedících a 29 stojících cestujících. Provoz H-Bahnu je plně automatizovaný, takže pán sedící vepředu není řidič, ač by se tak mohlo zdát…

Vozidla druhé generace

Výrobcem celého systému i kabin je Siemens. Od začátku prvního prodloužení a celkové modernizace systému jsou od 2. prosince 1993 na dortmundském H-Bahn použita vozidla druhé generace. Na základě technologie vyvinuté Siemens Transportation Systems jsou tvořena dvěma základními prvky – kabinou a pojezdem. Kabina je k pojezdu upevněná čtyřmi pneumatickými vlnovci a hydraulickými tlumiči. Toto řešení umožňuje udržovat stálou horizontální polohu kabiny. Pro ještě lepší stabilitu jsou nosné díly postaveny z hliníkových tažených profilů, zaručujících odolnost vůči korozi a tuhost skříně v kombinaci s nízkou hmotností.

Stanice „Dortmund Universität (S)“ s přestupem na S-Bahn, který má stanici v podzemí.

Stanice „Dortmund Universität (S)“ s vozidlem ev. č. 2 a univerzitou na dohled. V pozadí je vidět druhá
kolej do této stanice.

Interiér kabiny nabízí 16 sedadel a 29 míst k stání. Řídící a monitorovací systém je umístěn ve speciálním prostoru uvnitř kabiny. Pokud je to nutné, mohou být vozidla H-Bahn řízena i manuálně zvnějšku kabiny. Velká panoramatická okna a dva páry posuvných dveří na každé straně zajišťují vynikající výhled z vozidla. Vozidla se pohybují po trati automaticky, bez řidiče. Ani ve stanicích není potřeba žádný personál. Vše zajišťují čidla, senzory, zvuková signalizace. Na provoz dohlíží a technickou podporu zajišťuje řídící centrum. Provozní dispečer má v každém okamžiku přehled o všech vozidlech.

Rozvětvení linky č. 1 a č. 2. Vlevo na dohled konečná „Campus Nord“, vpravo odbočka směr „Dortmund Universität (S)“ a „Technologiezentrum“.odbočka směr „dortmund universität (s)“ a „technologiezentrum“.

Systém pohonu je velmi propracovaný. Čtyři stejnosměrné elektromotory, každý o výkonu 31,5 kW, jsou napájeny střídavým napětím 400 V z třífázového systému university, které je usměrňováno tyristorovými měniči. Brzdění je rekuperační, vrácenou energii pak využívají ostatní vozidla na trati. Maximální spotřeba vozidla je ca 225 kVA. Pohonný systém vozidel se skládá ze dvou nezávislých statických jednotek, které mají k dispozici dva paralelně zapojené čtyřpólové stejnosměrné motory. V případě poruchy jednoho systému tak může vozidlo dojet do koncové stanice. Dvouosý pojezd je opatřen pryžovými pneumatikami, které se pohybují po dvou spodních sekcích jízdní dráhy a dovolují velmi nízké hodnoty vnějšího hluku. Jsou vedeny dvěma malými bočními opěrnými koly. Vyhřívání podvozků není potřeba, protože jsou chráněny proti vlivu počasí tím, že jsou umístěny uvnitř nosníku vodící dráhy.

“Kostka” upozorňující na stanici H-Bahnu

Provoz a linkové vedení

Ač síť není velká, provozováno je celkem pět linek. Základ tvoří linky č. 1 a č. 2, které jezdí v pracovních dnech cca od 6:20 do 19:00 hodin. Linka č. 1 vede v celé trase Technologiezentrum – Dortmund Universität (S) – Campus Süd – Eichlinghofen. Cesta z konečné na konečnou trvá 7 minut. Na linku jsou vypravena dvě vozidla a interval je celý den 10 minut. Linka č. 2 je krátký pendl mezi stanicemi Campus Süd – Campus Nord a jezdí v intervalu 5 minut. Jízda trvá 2 minuty a vypraveno je jedno vozidlo. Jelikož je náročné tento interval stíhat odjezdit v přepravní špičce, je v tomto období dne na linku č. 2 nasazeno druhé vozidlo. Posilové vozidlo v jedné z konečných stanic umožňuje cestujícím nastupovat až do té chvíle, než přijede druhé pořadí. Jakmile toto protijedoucí pořadí přijede, okamžitě vyráží na trať, čímž zkracuje dobu stanicování oproti režimu s jedním vozidlem na lince. Není totiž nutné čekat, než cestující z vozidla vystoupí a noví cestující do vozidla nastoupí.

H-Bahnová výhybka

Stanice Dortmund Universität (S)

Z uvedených údajů vyplývá, že nejvytíženější je úsek mezi stanicemi Campus Süd a Campus Nord / Universität (S)“, kde jezdí společně linky č. 1 a č. 2. Aby mohl být zajištěn zmíněný desetiminutový interval na jednokolejné trati, jezdí linka č. 1 vždy krátce za linkou č. 2 jako násled. V 19 hodin vystřídají linky č. 1 a č. 2 linky č. 3, č. 5 a č. 7. Linka č. 3 (prodloužená linka č. 2) jezdí v trase Campus Nord – Campus Süd – Eichlinghofen do půlnoci v intervalu 10 minut.

Linka č. 5 má trasu Dortmund Universität (S) – Campus Süd – Eichlinghofen a jezdí v intervalu 30 minut, který je shodný s večerním intervalem linky S-Bahnu. Pátou linkou je „sedmička“. Ta jezdí pouze mezi stanicemi Dortmund Universität (S) – Technologiezentrum a jedná se o 4 oběhy mezi 19:20 až 21:10 hodin v intervalu 30 minut. Linky č. 5 a č. 7 jsou vlastně rozdělená linka č. 1 na dvě části. Důvodem je zajištění večerní návaznosti na spoje S-Bahnu z obou směrů.

Mapa okolí H-Bahnu, jízdní řády a tarifní podmínky

TU – Technická univerzita

Jednotlivá vozidla nejsou čísly linek nijak označena. Jediným identifikačním údajem je elektronický panel umístěný mezi posuvnými dveřmi umožňujícími vstup z proskleného nástupiště stanice do vozu H-Bahn. Na něm se zobrazuje cílová stanice spoje a čas odjezdu. V pozdních večerních hodinách je H-Bahn připraven pracovat na bázi výtahu. V každé stanici je seznam jednotlivých stanic s tlačítky. Stisknutím tlačítka s příslušnou cílovou stanicí se přivolá vozidlo a odveze vás do navolené stanice.

Visutá dráha v číslech

Vozidla v číslech

Havárie v roce 2012

V květnu 2012 došlo na zdejší visuté dráze k nehodě, při které bylo zraněno 27 osob z celkově 33 přepravovaných. Vozidlo H-Bahnu se střetlo s nákladním vozidlem, které zvedalo kontejner v profilu tratě H-Bahnu. Pasažéry z vozidla vyprostilo hasičské vozidlo s jeřábem a technologické vozidlo H-Bahnu. Toto vozidlo si představte jako speciální kabinku H-Bahnu, která v případě nouze a evakuace přijede k porouchanému vozidlu a cestující po etapách odveze do nejbližší stanice. Po nehodě provoz zajišťovala pouze tři vozidla. Dvě vypravovaná na linku č. 1, jedno na linku č. 2. V listopadu 2013 se do provozu vrátilo opravené čtvrté vozidlo.

Vozidlo ve “vozovně” u stanice Campus Süd

H-Bahn zaintegrován do systému VRR

Pro jízdu H-Bahnem můžete využít síťové jízdenky VRR, která vám platí na autobusy, Stadtbahn a železnici. Nebo si zakoupíte ve stanicích H-Bahnu místní jízdenku. Nejkratší dvouhodinová stojí 0,80 euro. Jízdenka na celý semestr vyjde pro studenty a pracovníky univerzity na 45 euro. Ostatní zaplatí za semestr 75 euro, pokud nepoužívají předplacené kupóny regionálního tarifu VRR. Pokud vyrazíte H-Bahn navštívit, je v provozu pouze ve dnech školního vyučování.

Článek o dortmundském H-Bahnu vyšel v časopise Městská doprava 2/2016


Zobrazit větší mapu

Fotografie pořízeny ve dnech: 26. 3. 2011, 26. 10. 2012 a 28. 10. 2014

Vyšlo v časopise Městské doprava 2/2016

Text, fotografie a video: Ondřej Matěj Hrubeš, šéfredaktor webu MHD86.cz

 

Přihlášení ke zpravodaji MHD86.cz (četnost max. 2x měsíčně)


Ondřej Matěj Hrubeš

šéfredaktor dopravního magazínu MHD86.cz, který se zajímá o MHD už od dob mateřské školky a procestoval přes 130 měst s městskou dopravou