Lidé chtějí dostat „Čechoameričana“ zpátky domů

Peníze na přepravu českého trolejbusu Škoda 14 TrE ze Spojených států do České republiky shání parta nadšenců. Trolejbus se do USA před lety dostal jako součást 57kusové dodávky pro Dayton ve státě Ohio, teď ale trolejbusy dosloužily a lidé sdružení kolem časopisu Československý Dopravák by rádi alespoň jeden z nich dostali zpět do Česka.

K výzvě se přidala dokonce i americká ambasáda v Praze, která na svém facebookém profilu sdílela odkaz na sbírku. Dočasný domov by trolejbus našel ve střešovickém Muzeu MHD, až poté by se přesunul do Strašic na Plzeňsku. Proč ale vůbec nápad dostat jeden trolejbus domů vznikl?

„Česká republika je ze – mě s bohatou strojírenskou historií a já věřím, že i budoucností. Trolejbusy jsou jedním z našich nosných programů. Český vynález laminátových trolejbusových sběračů se používá v celém světě. Jsme opravdová trolejbusová velmoc. Exportní úspěch v USA je něčím, co se počítá. Myslím si, že bychom měli mít jedno z těchto vozidel jako připomínku naší historie a tohoto mimořádného úspěchu. Mít možnost si srovnat české a americké provedení téhož typu vozidla,“ popisuje autor nápadu Libor Hinčica s tím, že by do budoucna byl rád, aby trolejbus získal potřebná povolení pro svůj příležitostný provoz jako historického vozidla, což však záleží na podmínkách Drážního úřadu.

„Slýcháváme pochopitelně různé pochybnosti, například, kdo zaplatí jednou jis tě potřebnou opravu trolejbusu, kde bude trolejbus jezdit atp. V tento okamžik je ale na řešení této problematiky poněkud brzy. V Americe hrozí trolejbusu šrotace, takže jej buď zachráníme teď, anebo nikdy, a pak můžeme řešit jeho další osud, opravy a tak dále,“ doplňuje Libor Hinčica.

A tak se fanoušci trolejbusu pokoušejí potřebné peníze určené na jeho přepravu do Česka sehnat prostřednictvím Startovače. Potřebují 700 tisíc korun, za tím mají zhruba polovinu a ještě měsíc času. Dostat trolejbus z Ameriky do Česka ale není jen tak. „Obnáší to už dnes spoustu nervů. Ta přeprava bude nesmírně náročná, protože trolejbus musí být přepravován na silničním trajleru, nevejde se do kontejneru, nesmí být nakládán jeřábem a tak podobně. To vše nám přepravu nesmírně komplikuje. Ostatně oslovili jsme řadu firem zabývajících se přepravou nákladů do a z USA a většina od toho dala ruce pryč, že na trolejbus si zkrátka netroufnou,“ popisuje trable Libor Hinčica.

V USA jsou i české tramvaje

Občas ho mile překvapí, kdo na sbírku přispěje. „Od jednoho sponzora máme teď přislíben dar ve výši 10 % cílové částky, což by tomu jistě velmi pomohlo. Koukal jsem na některá jména přispěvatelů a samozřejmě mezi nimi byli i lidi, co znám. Viděl jsem tam příspěvek od studenta gymnázia, který chodí na brigádu informovat cestující. Nedávno jsem s ním mluvil a v nějakou nekřesťansky brzkou ranní hodinu mi říkal, že má zrovna brigádu někde v Praze u Národního divadla. Vydělá si těžce peníze, které jako student může použít na tisíc užitečnějších věcí, ale přesto se rozhodne podpořit těmi penězi přepravu trolejbusu. To mi přijde až neuvěřitelné.“

Další z jeho známých zase opravuje dům. „Před zimou mu padá střecha na hlavu a on přispěje na trolejbus. To odhodlání, láska k technice, k historii, chuť účastnit se něčeho takto bláznivého. I kdyby to nedopadlo, jen za to zjištění, že lidi jsou ochotni se na tomto podílet, to jednoduše stálo. Třeba si to vyzkoušíme na jiném projektu. Ostatně v USA jsou i české tramvaje…,“ naznačuje Hinčica další možné plány.

A jak že se vůbec české trolejbusy do Ameriky dostaly? Stalo se tak díky 57kusové dodávce pro Dayton ve státě Ohio. „Konstruktéři Škody Ostrov začali na novém typu trolejbusu 14 Tr pracovat již v roce 1970. Přes těžkosti vývoje vytvořili trolejbus, který se stal jedním z nejúspěšnějších československých strojírenských výrobků a který si našel cestu do řady zemí světa. Ještě v porevoluční éře – prakticky čtvrt století od zahájení vývoje – se podařilo s tímto modelem prorazit také na náročném trhu v USA. Obrovský exportní úspěch přivedl trolejbusy za velkou louži do měst Dayton v Ohiu a kalifornského San Franciska. V obou provozech se trolejbusy mimořádně osvědčily a udělaly dobré jméno umu českých konstruktérů,“ stojí v popisu sbírky na Startovači.

Vozovna slavila 110 let

Citován je zde i Pat O’Malley z daytonské dopravní společnosti RTA. „U sériových vozů jsme chtěli oproti prototypům udělat nějaké úpravy, ale jak se později ukázalo, měli jsme to nechat tak, jak to vymysleli v Evropě. Češi prostě věděli, jak má trolejbus vypadat,“ pochválil konstruktéry. Střešovická vozovna, kde sídlí Muzeum MHD a kde by trolejbus, pokud se ho do Česka podaří přepravit, našel domov, má za sebou bohatou historii.

Na podzim oslavila 110 let svého fungování a za ty roky tady našly „střechu nad hlavou“ tisíce dopravních prostředků. Zajímavá je tím, že si jako jediná z pražských vozoven zachovala takřka beze změn svoji původní podobu.

„Vozovna Střešovice je unikátní a cennou ukázkou dobové dopravní architektury a technického zázemí. Její hala, na které jsou díky postupnému rozšiřování patrné tři různé stavební postupy a typy střešních konstrukcí, se dochovala prakticky v původní podobě. V současnosti se v ní nachází Muzeum MHD, jež návštěvníky pravidelně provází historií pražských tramvají,“ říká Petr Malík, vedoucí jednotky Historická vozidla.

Napsala: Zuzana Půrová, foto: archiv Libor Hinčica

Vyšlo v časopise Vaše 6 a na zpravodajském webu nasregion.cz